Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

JENEWEIN - KUTNÁ HORA / XXI. Sympozium současného výtvarného umění
Lenka Falušiová, Samuel Kollárik, Barbora Mikudová, Karolína Netolická

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Šultysova 154/2, 10.09. - 31.10.2021

Jednadvacátý ročník jeneweinovského sympozia se konal v první polovině července opět v Nádražní ulici v bývalém sídle zámečnictví Staněk neboli firmy Aeros. Letos se ho zúčastnili čtyři z původních pěti plánovaných umělců, a sice Lenka Falušiová, Samuel Kollárik, Barbora Mikudová a Karolína Netolická. Workshop sympozia se konal obligátně na téma Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. I tak byl naplněn další cíl sympozia, vytvářet specifický tvůrčí prostor přímo v Kutné Hoře, kde Jenewein působil. Možná, že v budoucnu už to bude právě jen genius loci Kutné Hory, který bude spojnicí mezi současností, sympoziem a Jeneweinem. Workshop sympozia se konal obligátně na téma Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. Již dříve jsme konstatovali, že každý z ročníků je něčím specifický, ten letošní snad snížením počtu zúčastněných a takřka úplným rozvolněním ve vztahu k vypsaným jeneweinovským tématům. Umělci pracovali vyloženě na vlastních tvůrčích programech a k náboženskému historismu se vztahovali pouze okrajově a náhodně. Nicméně byly naplněny další cíle, jako vytvářet specifický tvůrčí prostor přímo v Kutné Hoře, kde Jenewein působil. Otázky, které si dnešní umělci kladou, jsou ovšem po více než sto letech od Jeneweinovy smrti jiné a zdá se, že v mnoha případech to bude právě jen genius loci Kutné Hory, který poskytuje společnou platformu dnes sympozionistům a dříve Jeneweinovi. Ale i takové zjištění patří mezi výzkumné cíle, které sympozium ověřuje.



Lenka FALUŠIOVÁ

(*1988) studovala v letech 2012-2017 na pražské AVU v ateliéru grafiky prof. Jiřího Lindovského a pak doc. Dalibora Smutného, jeden rok strávila na ASP ve Waršavě u Rafala Strenta (2009-2010), ale vůbec její první vyšší výtvarné školení proběhlo na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde studovala volnou grafiku u Eduarda Ovčáčka )2008-2011). To vše v praxi znamená, že byla obeznámena se všemi nejrůznějšími druhy grafické tvorby a technologickými postupy, přesto se její hlavní doménou výhradně stala kresba a čárový lept. Důraz asi položíme hlavně na slovo kresba, která je disciplínou vyžadující naprostý základ všeho, co dělá z někoho umělce. V prvé řadě schopnost pozornosti, vnímavosti, koncentrace a v nejzazším smyslu toho slova i filosofický náhled na zobrazované. Také touhu po pochopení všech souvislostí a vazeb, a nejen zjevných ale i skrytých. Lenka Falušiová v tom směru došla až ke studiu esoterické literatury, a tedy nejen kresbou, ale i myšlenkově se snaží dobrat nejhlubších obsahů skrytých tajemství přírody. V naprosté většině případů sehraje při názorovém formování umělce nejdůležitější roli jeho dětství a věk kdy se formují jeho názory na vše kolem něj. Lenka Falušiová je rodačkou z Vrbna pod Pradědem a měla tudíž blízko k horské krajině Jeseníků, kde čerpala první inspiraci. Nyní přesídlila do Posázaví, které nabízí krajinu podobně bohatou na vegetaci. Už jen ze způsobu volby témat a vizuálních výseků, které zpracovává, je zřejmé, že neřeší krajinné pohledy jako celky, ale je absolutně pohlcována detailem a hloubkou vnitřní struktury rostlinného organismu. Na sympoziu v Kutné Hoře vytvořila práce Identita (2021) a Noční zahrada (2021), které obě navazují na předchozí způsob práce, tj. kresba tuší na plátno opatřené zvláštním bílým šepsem. První z prací respektuje Jeneweinův figuralismus a z hluboké vegetace vyrůstá subtilní dívčí polopostava s tváří z profilu, oděná do rostlinného hávu propojující se vzájemně s okolním prostředím. Morální postoje Jeneweinova katolicismu zde nenajdeme, spíše chápeme obsah díla jako apel na úpravu chování člověka k přírodě a k řádu světa mimo lidský druh. Výstavní celek autorky byl doplněn starší prací Nepatrné světy (2020) čerpající kompozičně z japonské kaligrafie.



Mladý slovenský malíř Samuel KOLLÁRIK (*1992) se zabývá figurální malbou i krajinou. V letech 2008 - 2012 vystudoval střední Školu úžitkového výtvarníctva v Kremnici, obor plošné a plastické rytí kovů, ve studiu pokračoval 2012 - 2015 na ostravské univerzitě v ateliéru volné grafiky Marka Sibinského, od roku 2015 nastoupil na obor malba na pražské Akademii výtvarného umění. V současné době je zde diplomantem v ateliéru malby Marka Meduny. V létě 2020 se prezentoval na školních klauzurách AVU cyklem obrazů s podivnými výjevy vzájemně zápasících postav strnulých v červených oblecích, jejichž tvary čerpají ze zoomorfního nebo vegetativního tvarosloví a vysílají na sebe navzájem výtrysky červené energie (Cone IV, 2019; ). Kollárik vůbec hledá v realitě známky nadpřirozena a metafyziky a jeho expresivní malba vyznívá velmi existenciálně. Pracuje s olejem a akrylem, příležitostně experimentuje s tiskovými technikami a využívá náhody v procesu malby. Práce na sympoziu byly pokračováním jeho diplomového tématu, kde se věnuje minoritním skupinám hnutí skinheads, respektive jejich odnoží R.A.S.H. a S.H.A.R.P., které se vymezují vůči rasové nesnášenlivosti a kde je násilí průvodním prvkem obrany antinacismu. Model skinheadství naruby zkoumá Kollárik ve vztahu k potřebě nenásilného mužského principu ve společnosti, ani ne tak zkoumá jako využívá v malbě vnější projevy asymboly hnutí, červené boty, šněrovací tkaničky, části oděvu. To vše se promítá do skladby obrazu a podporuje iracionální výsledek výjevu. Spolu s deformacemi postav, nereálnými vzájemnými průniky prostoru, střídáním prostředí a jejich kontroverzí. V mnoha znacích je Kollárikova malba ne nepodobná malbě Jiřího Marka a to zejména tam, kde inklinuje více k přesné kresbě a koloristické barevnosti (S.H.A.R.P. Sebastian, 2021; Kind of trojan dance, 2021; Male principal, 2021). Jinak využívá malbu tetování spřízněného s hnutím skinheads a textury oděvu. Předchozí studium charakteristiky hnutí využívá též pro kombinaci symbolů, které vytváří potřebná asociační pole. Dlužno podotknout, že samotným základem Kollárikovy malby jsou jeho kresebné deníkové záznamy, kde se na rozdíl od fotografie uplatňuje větší míra autorovy imaginace.



Barbora MIKUDOVÁ (*1992) je představitelkou mladé ostravské scény. Působí jako odborná asistentka v ateliéru Intermédií doc.Jiřího Surůvky na Ostravské univerzitě. Vystudovala v letech 2008 - 2012 obor užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí, dále pokračovala ve vyšším studiu v letech 2012 - 2017 na Fakultě výtvarných umění Ostravské univerzity v ateliéru intermédií, a v ateliéru video – multimédia – performance (doc.J.Surůvka). Základem hladké realistické malby Barbory Mikudové je manipulovaná digitální fotografie. To znamená, že se opírá o kombinaci zcela reálného námětu, jímž je lidská figura, nebo nábytek či část oblečení, zbývající část obrazu je pak deformací prostoru a novou „realitou“. Výsledkem jsou zcela existenciálně laděné obrazy, které řeší individualismus (I smoke too much, 2020; I smoke too much Vol.2, 2020), pocity jedince ve společnosti (Bright Future, 2021; Desert runner, 2021), extrémní situace (Jump to the couch, 2019). V Kutné Hoře byla autorkou nejplodnější a namalovala větší tři plátna  (Lovec, 2021; Jdi ven, 2021; Bez názvu, 2021) a osm menších reliéfních zkratek na plátně, aspirujících na drobné kutnohorské záznamy (Madona s dítětem, 2021; Svatý Šebestián, 2021; Neberou, 2021; Kutnohorský jelen, 2021; Vrchlický, 2021; aj.).

Nejmladším účastníkem sympozia byla Karolína NETOLICKÁ (*1993). Studovala v letech 2013-2016 Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou V Praze na Žižkově náměstí a od roku 2016 je studentkou AVU v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Patří mezi výrazné talenty atelieru a její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. Devizou celého ateliéru je brilantní kresba a u Netolické navíc přistupuje smysl pro kolorismus, kresebná jistota a zručnost, schopnost výtvarného myšlení a vyjádření individuálních pocitů prostřednictvím bohatých fantazijních metafor (Nedestruktivní agrese, 2020). Karolína Netolická nemá problém s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi nebo zvířecími kompilacemi (To co zbylo, 2019; Srůsty času, 2020), zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu. Skvěle pracuje s dekorem a její plátna připomínají spíš rozsáhlé předlohy k animovanému filmu, to je mimochodem další její schopnost, dát obrazu jiný další rozměr, nejen zvoleným médiem pastelu, ale samotným výsledkem. Eklektičnost, s kterou pracuje, používá rafinovaně naivní lyrickou symboliku. Netolické obrazy plní srnky a jeleni v lese, včely, lupeny, různorodé květy, střídá akcenty, kombinuje techniky s vytrvalostí stejnou jakou pracuje naše imaginace. Hlavním námětem jejího plátna Smíření, jehož názvem se odkazuje k Jeneweinovu cyklu Mor, je pyramida květinové dekorace, kterou nelze na kutnohorských ulicích přehlédnout. Tuto část importované německé estetiky povýšila na symbol města, doplněný jiným symbolem, dvojicí dalmatinů, jejichž skvrny se vznášejí jako bubliny na černé obloze. Černé temno a nic se rozsvítí explozí barev, stejně jako září na nebi duha u Jeneweina po konci morové nákazy. Druhým jejím symbolistickým plátnem na sympoziu byla Věštkyně, kde kombinuje lavírovanou malbu s kresbou. Jeneweinovu slovanskou vědmu trasformovala do klečící postavy děvčátka v modrém svetru, se zahalenou hlavou v šálu s černobílým dekorem jetelových lístků, červů, včel a stonků s chemickými značkami kyslíku a vody.



Kromě existenciálních postupů jsme mohli sledovat u všech letošních účastníků sympozia i využívání symbolické znakovosti a námětovosti. Ovšem obsahy se mění aktualizovaně podle toho, co nabízí doba a jak je vstřebává umělecká intuice.

FALUŠIOVÁ Lenka Noční zahrada, 2021, tuš, plátno, 80 x 70 cmKOLLÁRIK Samuel Vrabčákův pohřeb, 2021, olej, plátno, 150 x 130 cm

MIKUDOVÁ Barbora Jdi ven, 2021, akryl, plátno, 150 x 130 cmNETOLICKÁ Karolína Smír, 2021, suchý pastel, plátno, 150 x 130 cm

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO