Sankturinovský dům, Palackého náměstí 377, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

XX.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Jozef ČIŽMÁR, Jiří KUDĚLA, Adriana SARNOVÁ, Gabriela SLANINKOVÁ,
Leoš SUCHAN

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 28.08. - 30.09.2020

Dvacátý ročník sympozia Jenewein – Kutná Hora proběhl ve dnech 1. 7. – 14. 7. 2020 a účastnilo se ho pět umělců – Jozef Čižmár, Jiří Kuděla, Gabriela Slaninková, Adriana Sarnová a Leoš Suchan. Obecným tématem sympozia je Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění. Otázky, které si dnešní umělci kladou, jsou ovšem po více než sto letech od Jeneweinovy smrti jiné a zdá se, že v mnoha případech je to jen genius loci Kutné Hory, který poskytuje společnou platformu dnes sympozionistům a dříve Jeneweinovi. Ale i takové zjištění patří mezi výzkumné cíle, které sympozium ověřuje.

 

Jozef Čižmár (1993) získal umělecké vzdělání na pražské akademii, kde prošel v letech 2013–2019 ateliérem figurálního sochařství a medaile u Jana Hendrycha a Vojtěcha Míčy a zejména ateliérem kresby Jiřího Petrboka. V malbě i plastice pracuje s kontrastem. Výrazně inklinuje k jasné realistické formě, dlouhodobě zpracovává téma dětství, které dekonstruuje a opět sestavuje do nových souvislostí a významů, humorných nebo tragických, reálných či fantaskních. Obecně známá představa dětství přestává u Čižmára platit a rodí se nová. Série podivných dětských deformantů se stylizuje do mýtických postaviček zbrojnošů nebo postav z nočních děsů, komiksové literatury a regresivní psychoterapie. - Dojem určité přízračnosti podporuje v celé sérii tmavočervená barevnost v kombinaci s modrou a šedou. Předlohu k malbě vytváří Čižmár v počítači. Pracuje s manipulovanou digitální fotografií, která mu umožňuje reálnou anatomii měnit a postavu kombinovat s nejrůznějšími atributy. Netvoří komplikované figurální kompozice, ale každý z obrazů se věnuje jedné ústřední postavě, kterou podává hladkou čistou malbou. Deformace anatomické asociují souběžně i představy poruch mentálních. Historické atributy, které Čižmár připisuje svým postavám, mohou znamenat také touhu po ztraceném vědomí historických tradic, hledání spojení mezi bohatstvím minulosti a vyprázdněnou současností. Řekli jsme, že Čižmár pracuje s kontrastem. Osm menších Čižmárových povětšinou kresebně precizních pláten zaujímá výrazně opozitní postavení vůči volné velkoformátové malbě chlapce se zářícím nožem. A v kontrapozici pak k Jeneweinovu exaltovanému katolicismu shledáme i Čižmárova chlapce v bílé košilce a s bílou mitrou na hlavě, ale už víme, že významové přesmyčky a persifláže patří vůbec běžně k Čižmárovu tvarosloví.

 

Jiří Kuděla (1976) je osobností současné malířské scény v Ostravě. Poprvé svou výtvarnou práci samostatně prezentoval v roce 1996 ve Frýdlantu nad Moravicí (se Z. Sedleckým). Podstatnější byly pak jeho prezentace po roce 2000 v Ostravě v Galerii Černý pavouk, na Dole Michal, v Galerii Jáma 10 a dalších místech s kvalitním kurátorským programem. Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v letech 1991–1995, v letech 1995–2002 pokračoval na Fakultě výtvarného umění v Brně v ateliéru malby prof. Jiřího Načeradského. V roce 2000 byl studentem Fakulty krásných umění v Castilla la Mancha ve Španělsku. Vysokoškolské studium úspěšně završil doktorandským studiem na ASP ve Wroclawi u prof. Pawla Jarodzkého v letech 2014–2017. Od roku 2007 působí jako odborný asistent v ateliéru Malba II Františka Kowolovského na Fakultě umění Ostravské univerzity. - Charakteristickými tématy Jiřího Kuděly jsou portrét, prostor a krajina. Autor čerpá z nejrůznějších vlivů evropského moderního umění, ustupuje od realistických forem směrem k výrazné znakovosti. Ta má ovšem výhodu reagovat aktuálním způsobem na současnou dobu a mísit výhody současné malby s významovými složkami. - V případě portrétu Kuděla jen málokdy sleduje reálnou podobu osobnosti a popisuje její psychiku zástupnými manévry, koncentruje se na význam barvy, pracuje se šablonami a sprejem. Maluje akrylem na plátno, dřevo nebo kov. K nejpozoruhodnějším jeho výsledkům patří práce, kde se objevuje široká stopa štětce obsahující škálu od nejsvětlejších po nejtmavší valéry. Má funkci hlavní významové kresebné linie nebo skládá zobrazovanou formu. Tento postup aplikuje zčásti u Jeneweinova portrétu, k němuž sloužilo dobové biografické foto, základem druhého Jeneweinova portrétu zcela realistického, je busta sochaře Blažka na Jeneweinově rodném domě. Jestliže vše u Jiřího Kuděly směřuje k symbolu a znaku, potvrzují to zcela poslední dvě práce – Hlava a Rentgen. První je minimalistická malba akrylem na zkorodované kovové desce, která pracuje s kruhovou siluetou hlavy, poslední pak rozkládá zjednodušený tvar lidské lebky do mřížkového rastru.

 

Adriana Sarnová (1993) studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. První její prezentace proběhly v rámci společných ateliérových výstavy v roce 2015 v Domě U zlatého prstenu v Praze nebo na výstavě Jehla v kupce sena v Topičově salónu v Praze, později na jiných společných výstavách v Mostu v kostele sv. Antonína Paduánského  a na širší přehlídce nejmladší umělecké generace Nejkrásnější věk: diplomanti AVU na pražské akademii. Adriana Sarnová o sobě tvrdí, že se zabývá především každodenností. V každém případě je její malba výrazně introvertní a zachycuje psychické nálady, mezilidské vztahy, vypjaté osobní okamžiky, stavy úzkosti, smutku, zklamání, osamělosti. Nálady související s běžnými životními zkušenostmi. Sarnová čerpá logicky témata jí nejbližší, zobrazuje prožitky úměrné jejímu věku a adekvátní její generaci. Nicméně pracuje se zobrazovanými položkami často symbolickým způsobem, na obraze na stěně nemocničního pokoje chybí obličej, jedna ze skupiny dívčích postav je gigantická, mladík na noční procházce parkem potká koně, aj. U Sarnové se prolíná minulost s přítomností, děje se mohou opakovat nebo zmizet stejně jako v životě. Sarnová používá zvláštní melancholickou tlumenou barevnou škálu, někdy sahá ke kompozici poučené historickou tradicí, pracuje s nevyřčeným. U Sarnové převažují ženské postavy, ženské vlasy můžeme vidět vlastně skoro všude, někde mají ve svém objemu zástupný charakter hlavy.

 

Gabriela Slaninková (1993) byla po absolvování Střední průmyslové školy oděvní v Praze (2008–2012) přijata do ateliéru kresby Jiřího Petrboka na Akademii výtvarných umění v Praze. Dlouhodobější praxe prokázala, že název ateliéru je na první pohled lehce zavádějící, zaměřen apriori na kresbu, produkuje celou řadu talentovaných malířů, kteří pomalu nacházejí pevné místo na současné umělecké scéně. Gabriela Slaninková se zaměřila kromě kresby a figury především na portrét a velkoformátovou malbu. V roce 2015 na výstavě Černý koně v brněnské Adam Gallery upoutala malířským cyklem Lidé, který vznikal v prvních letech studií na AVU a zachycoval nejbližší její přátele a spolužáky, včetně samotné autorky. Nevěnuje se jen tváři, psychologii, výrazu, gestu postavy, maluje situaci a přesný okamžik. Od stylizovaných krajinných kompozic s rádoby poučným tyranosaurem, stupidními hračkami My Little Ponny a autoprojekcí v podobě princezny, přes cyklus emocionálních symbolů srdcí postoupila k jinému způsobu fázování časových sekvencí a sice malbou, která se charakterizuje tématicky jako individuální socializace prostřednictvím osobních zážitků v různých situacích pracovních, volnočasových nebo jen bezděčných okamžiků. Kroky mezi vzpomínkami na dětství k současnému prožívání vztahů a dějů směrem k závažnějším dospělejším a hlubším úvahám. Ani zde se Slaninková nevyhýbá magickému realismu, část postavy skrývá nebe, voda léčí, omývá.

 

Pátým účastníkem sympozia byl malíř Leoš Suchan (1989), který studoval malbu nejprve v Brně na FAVU u doc. Petra Kvíčaly v letech 2010–2011 a umělecké vzdělání dokončil v Praze na AVU v ateliéru malířství prof. Zdeňka Berana a prof. Michaela Rittsteina v letech 2011–2016. První jeho veřejná prezentace byla již v r. 2009 v Brně na společné výstavě v Divadle Reduta, ale samostatně vystavuje tři roky poté. Po roce 2016 už vystavuje nejen v Čechách ale i v zahraničí – v Německu, Anglii, Itálii. Leoš Suchan nezapírá příslušnost k Beranově ateliéru, je zaujat realistickým či spíše hyperrealistickým způsobem vyjadřování, které mísí účelově s volnou expresivní malbou, dynamizujícím protipólem statické fotorealistické malby, která svou přesností fascinovala již od svých historických počátků. Nemusí příliš řešit výběr námětů, když absolutně každý z nich poskytuje dostatek prostoru pro jím zvolenou formální stránku malby. Suchan svoje obsahová témata třídí a selektuje, vznikají souběžné cykly Lidé, Štětce, Materiály, Jídlo, Voda, Abstrakce. Stejně tak postupoval na sympoziu, kde mu zdrojový materiál poskytly Jeneweinovy přípravné skicy a namaloval sérii téměř monochromatických drapérií a cyklus Oken, které se vztahují k dílenskému pracovnímu prostředí sympozionistů. Jakkoliv se zdá prvotní v jeho případě technika, je to na prvním místě malba a barva, co ho zajímá a samozřejmě proces vzniku obrazu samotného.

CIZMAR_Jozef_Kudla_2020_web,jpegKUDELA_Jiri_KutnohorskamadonaI_2020_web

SARNOVA_Adriana_Dziska_2020_webSLANINKOVA_Gabriela_HolyWater_2020_web

SUCHAN_Leos_DraperieIII_2020_web

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO