Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

JAROSLAV KOLÉŠEK / KŘEHKÉ ZBRANĚ, sochy

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 08.11. - 31.12.2019

Sochařské práce bývají do výstavního programu Galerie Felixe Jeneweina zařazovány ve srovnání s malbou, kresbou a grafikou jen sporadicky. Přesto došlo v minulosti k několika prezentacím současných autorů – Jiří Plieštik (1997), Michal Škoda (1998), Rudolf Valenta (1999), Michal Šarše (2000), Jiří Černický a Petr Písařík (2002), Marius Kotrba (2004), Karel Pauzer (2005), Pavel Carlsbader, Utta Dora (2007), Jiří Kačer (2016). Kromě vyloženě sochařských výstav se zde objevily i práce prostorového typu jako světelné instalace Thorbjoern Lausten (2002) a autorské objekty v rámci společných výstav jako Pas de Paris (1998), Femme fatale (2001) nebo samostatných výstav Jiřího Davida (2002), Pavla Jestřába (2015) a výjimečně též vznikaly takové práce během jeneweinovského sympozia (2004 - Marek Pražák, Michal Nesázal).

Na konci roku 2015 se ve Vlašském dvoře objevila výstava Ponořit! Dive! Tauchen! S podtitulem ponorky ve výtvarném umění. Mimo jiné zde byly vystaveny také sádrové sochy podmořských lodí Jaroslava Koléška. Mezi malířskými pracemi byly natolik nepřehlédnutelné, že se stalo dnes o čtyři roky později to, že Koléškovy sochy vidíme v Kutné Hoře znovu a sice na autorově výstavě samostatné.

Jaroslav Koléšek (*1974) je sochař a současně pedagog, který cestuje mezi Valašskem a Ostravou. Žije a tvoří ve Valašském Meziříčí. V letech 1992-1997 studoval v ateliéru sochařství na katedře výtvarné tvorby PedF Ostravské univerzity (M.Kotrba, S.Hanzík). Doktorská studia absolvoval na Akademii umění v Bánské Bystrici v roce 2012. Od roku 2014 působí jako docent na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde od roku 2011 vede ateliér a katedru sochařství. Je laureátem Ceny Václava Chada (2003, III.Zlínský salon mladých) a Ceny Rudolfa Schlattauera (2010).

Od svých vážnějších tvůrčích počátků v roce 1999 Koléškovy práce inklinují ke zkoumání technických tvarů a současně i přírodních forem, jejichž dokonalosti do technicistního designu bezděčně pronikají (Tlumič I-III, 1999). A nejen to. V prvé řadě je upoután detailem, jeho důležitostí a záměrně ho monumentalizuje (Prsty, 1999; Rameno, 1999; Lýtko, 1999; aj.). V tématu tělesnosti pracuje se sádrou, její dokonalou anatomickou hladkostí. Série „Tlumičů“ naopak využívá téměř rustikální hřmotnost betonu s expresivními hrubými strukturami nebo naopak s esteticky cizelovanými splývavými broušenými plochami a oblostmi.

Mezi nejstarší zde vystavené práce patří práce odlévané z barveného polyesteru Něžné náboje I-III (1999), ty už zahrnují v sobě oba principy, které se pak prolínají Koléškovou tvorbou konstantně. Obecná definice, která je charakterizuje, zní – „Koléškovy plastiky jsou místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Symbolizují síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií“. Tmavě růžová hmota polyesteru evokuje barevnost organické tkáně. Nejen v Něžných nábojích, ale také v pozoruhodně dominantním objektu precizní horizontální stély Proti sobě I (2000), zakončené na obou stranách volně bujícími klky s erotickým významem, symbolizující jednoznačně protiklady a polaritu živočišných vztahů.

K dalším „Koléškovým“ materiálům patří sklo. Jeho vlastnosti a možnosti bezpochyby vnímal denně během svého působení v letech 1998-2010, kdy učil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí. A kde také mohl práce v tom materiálu realizovat (Malá, střední a velká souprava, 2004; Placebo, 2005; Crashware, 2007; Vyrobeno pod povrchem, 2008; Zeleninová bomba I-V, 2011). Sklo kombinuje s betonem, s kovem. Typicky koléškovským spojením významů jsou hybridní variace personifikací helikoptéry a spermie. Dobře zřejmé je i ve tvarech ponorek, kde podmořská loď zastupuje živou bytost a jejich dublování a vzájemné pozice symbolizují lidské vztahy. V názvech Koléškových soch vnímáme humorný odstup k závažnosti témat, která zpracovává. Současně se ale snaží vyjádřit k ohrožení světa zbraňovými systémy, které ve skutečnosti jakoukoliv emocionalitu a něhu naprosto postrádají.

Ať už se snaží Jaroslav Koléšek upoutat naši pozornost směrem k protikladům těchto dvou světů živé a mrtvé přírody, vše činí s naprostou profesionalitou, pomocí jisté a zvládnuté formy, dokonalého řemesla, kreativity, intelektuality a všeho co dělá umělce umělcem.

 

 

Kolesek_Gagarinovosrdce_2014_bronz_d50cm2003 Ferrariho srdce, 2003, polyester

2007 Crashware, 2007, sklo, 15 objektů2018 Bok po boku, 2018, bronz, 100x45x36cm

2014 Malý misionář, 2014, bronz1999 Něžné náboje III, 1999, polyester

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO