Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

JENEWEIN - KUTNÁ HORA / XIX.Sympozium současného výtvarného umění
Martin FROULÍK, Anna OSADNIK, Ivo SUMEC, Dan TRANTINA, Jan VYTISKA

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 13.09. - 27.10.2019

Nejvýznamnějším dlouhodobým projektem Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory je sympozium současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora, které se zde koná od roku 2000. Za devatenáct let svého trvání se třikrát obměnily lokace, kde pravidelné červencové pracovní pobyty umělců probíhaly. Prvních deset let se konalo ve vybydlených prostorách bývalé „hasičárny“ v Lierově ulici, která byla zrekonstruována do podoby dnešního Spolkového domu. Dalším náhradním prostorem byl městský pivovar v Lorci a posledních šest ročníků sympozia proběhlo v bývalém zámečnictví firmy Staněk v Nádražní ulici. Industriální hala zámečnického provozu se stala dočasným útočištěm zatím osmadvaceti umělcům, kteří se kutnohorského sympozia zúčastnili. Galerie Felixe Jeneweina jako organizátor zajišťuje pro všechny účastníky část výtvarného materiálu, ubytování po dobu workshopu sympozia a hradí formou smluvní subvence náklady na další nutné požadavky umělců. Výsledkem sympozia pak jsou zcela autentická díla zaměřená na aktualizované obsahy díla kutnohorského rodáka malíře Felixe Jeneweina (1857-1905), ovšem vytvořená na základě cíleného požadavku galerie s velmi jednoduchým a dá se říci i nepříliš striktním omezením tématickým. Mainstreamovým tématem sympozia je reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění, na něž jsou navázána podtémata sekundární jako je náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita či existencionalismus. Tedy vše, co můžeme u Jeneweina najít a co se dá objevit v současném umění i dnes, a to leckdy nezávisle na tom, že se to někde žádá. Cennější je samozřejmě, vznikne-li takové dílo dnes spontánně, než jako výsledek zadání. Sympozium se od svého počátku vydalo cestou inkubace, vytváří tedy specifickému tématu Jeneweinovu líheň, která se rok od roku víc a víc uvolňuje a otvírá současnosti. A čím více je autor striktně vyhraněnější ve vlastním vidění světa a jeho práce si našla již originalitu, která znamená obohacení a rozšíření dnešní umělecké scény o další polohu malby, tím víc je pro nás zajímavější, je-li ochoten se, mimo jiné, vyslovovat i k dílu Jeneweinovu. I když prvotně bylo cílem takové tendence sledovat v českém umění nezávisle na experimentu, který sympozium při svém vzniku představovalo. Dnes je tento projekt stabilní a dlouhodobou platformou podpory současného umění, jehož výsledkem je rozsáhlá sbírka umění zaměřená na významné autory střední a mladší generace. Ostatně v každém katalogu sympozia se dá najít výčet všech, kteří během předchozích let v Kutné Hoře tvořili a najdeme zde dnes již pozoruhodná jména pevně ukotvená na těch nejlepších pozicích, namátkou třeba Jiří David, Stanislav Diviš, Vladimír Skrepl, Petr Písařík, Martin Mainer, Otto Placht nebo Igor Korpaczewski, z mladších pak Jakub Špaňhel, Ivana Štenclová, Luděk Rathouský, Igor Grimmich, Martin Krajc, David Hanvald, Martin Salajka a mnozí další.
Pozvání k letošní účasti na sympoziu přijali Martin Froulík, Anna Osadnik, Ivo Sumec, Dan Trantina a Jan Vytiska. Většina z nich se v Galerii Felixe Jeneweina již prezentovala, a to buď samostatně nebo v rámci ucelenějších společných výstavy. Novým jménem je zde Martin Froulík (1986) absolvent Fakulty umění Ostravské univerzity, který zde studoval v letech 2005-2010 v ateliéru Nových médií vedeném doc. Jiřím Surůvkou. Od roku 2006 je aktivní posilou ostravské scény a poprvé se zde prezentoval v alternativním výstavním prostoru na Dole Michal v rámci společné ateliérové výstavy Pupečník. V roce 2007 pak samostatně s Janem Vytiskou v ostravské galerii Student. Častěji se pak prezentuje v ostravských nezávislých galeriích Jáma 10, Industrial Gallery nebo Galerie současné malby Antonína Dvořáka. Žije a tvoří v Ostravě, kde také pracuje jako vedoucí ateliéru výroby v Divadle loutek. Od koláže kombinované s malbou se jeho práce přetransformovala do syntézy klasické malby a malby sprejem s použitím šablon. Froulík prvotně tíhne k abstrakci, reálné tvary a struktury, které se na obrazech zmnožují prostřednictvím výřezu šablony pak nehmatatelný emocionální dojem z působení abstraktní malby ukotvují svým narativním symbolistickým efektem. Kompilací těchto postupů vytváří nové kontexty mezi zobrazovaným. Ústřední postava jezdce z Jeneweinova triptychu po Bílé Hoře poskytla základ pro Froulíkovo plátno Na bílém oři (2019), kde stavební segmenty naznačené rozpadlé figury v krajině spojuje pouze zkorodovaná armatura. Prvoplánově apokalyptický obraz zmaru však může znamenat i schéma stvoření nového organismu. Metafyzická krajina se vznášejícím se lineárním předmětem Sponka (2019) je jiným příkladem, jak jednoduše kombinuje Froulík malbu a šablonu. Použitý technicistní prvek cyklistického řetězu je jediným symbolem existence ve vyprázdněném monochromatickém prostoru. Tatáž šablona se objevuje jako elementární kresba dvoupatrové šibenice na obraze Nesení Páně 1 (2019) i v dalším plátně Nesení Páně 2 (2019) s motivem abstrahovaných nosítek opletených linií řetězů současně naznačujících obrysové linie postav. Hranice mezi různými možnostmi výkladu zobrazovaného je však u Froulíka vždy velmi tenká (Oprava kostela, 2019; Portrait of Pope Innocent X, 2019).
V roce 2015 byla zařazena do programu GFJ výstava polské malířky, grafičky a keramičky z partnerského města Kutné Hory v Horním Slezsku – Tarnovské Hory. Anna Osadnik (1971) studovala v letech 1991-1995 na Akademii výtvarných umění ve Wroclavi, pak na Fakultě výtvarného umění v Toruni. Od roku 1992 vystavuje samostatně v Polsku a v zahraničí - v Německu, Kanadě, Velké Británii, Holandsku. Od roku 1998 působila jako výtvarný pedagog na Střední výtvarné škole v Tarnovských Horách. Od roku 2016 je na doktorandském studiu na Fakultě umění v polském Těšíně. Její tvorba se nezávisle odvíjí v několika tématických cyklech související s různými výtvarnými médii, v malbě jsou to expresivní cykly zvířat nebo se pohybuje v abstraktní rovině, v grafice rozvíjí multiply - tisky propojené s podkladovou plochou tvořenou zmnožením použitých segmentů komerčního grafického designu, v keramice převažují monumentální hlavy s primitivistickými tendencemi. Stejně jako ustupují hlavy v její sochařské tvorbě od ambicí přesné anatomie, podobně zpracovávala téma snu v malbě v Cyklu kutnohorských prací I, II a III (2019). Zlaté pozadí uvozující segmenty lyrizujících ležících postav nebo hlav zde představuje hieratický hodnotový symbol vztahující se ke středověké deskové malbě nebo navazující na secesní evropskou malbu Klimtovu. Viditelný kresebný základ malby má volnou předlohu v Jeneweinově figurální studijní kresbě. Práce se zlatou a stříbrnou folií má ale u „Osy“ původ v jejím cyklu Line od Prospects (od r.1997), kdy cíleně pracuje s mozaikou sestavenou z nejrůznějších obalů od potravin, které pak používá jako koláž a přetiskuje je další vrstvou barvy z tiskové matrice. Vedle figurálních obrazů namalovala v Kutné Hoře také řadu netitulovaných akrylových maleb (Bez názvu, 2019) vztahujících se volně k tomuto jejímu neukončenému konceptuálnímu cyklu (LofP).
Dalším výrazným představitelem současné ostravské malby je Ivo Sumec (1970). Studoval v letech 1988-1994 na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Od roku 2003 je odborným asistentem v ateliéru malby Fakulty umění Ostravské univerzity. Vystavuje samostatně od roku 1992. První jeho účast na společném výstavním projektu byla v roce 1990 na ostravském Salonu nezávislých. K význačnějším prezentacím patří společné prezentace s Danielem Balabánem (2005, Galerie Půda, Český Těšín; 2008, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí), v roce 2014 výstava Figurama (GASK Kutná Hora), v roce 2018 Hledání hranic malby v postmediálním prostředí (GVUO), Pořád spolu (Důl Michal, Ostrava) ad. Ivo sumec tíhne k monumentální malbě. Používá jednoduché obyčejné předměty se symbolickým významem – batoh, hrnek, židle. Je zaujat strukturami povrchů a materiálů, do plochy malby zapojuje písek, popel, omítku, nejrůznější drtě, hlínu i trávu. K nejsilnějším patří jeho velkoformátové malby z posledních dvou let s jednoduchým motivem připomínající působivou estetiku japonské kaligrafie nebo gestické malby Pierra Soulagese (Parte Povera, 2018; Test, 2018; Remake II, 2018; Burn out, 2018). Používá otisky pneumatiky černou barvou na neutrálním přírodním nevýrazném pozadí (Pohovka, 2019) nebo lehce tónovaném se subtilními stopami podmalby (Zátiší. Pneu a kyblík, 2019). Sumec povyšuje význam malby nejen na osobní výpověď, chápe a respektuje její schopnosti poskytovat absolutně autentické sdělení, proměnlivé a silné, schopné zaujmout svou původní nenápadností a vlastně potřebností. Jeneweinovo téma se s jeho malbou spojuje v zoufalství osamocenosti předmětů, připomínající drama vážnosti lidských osudů. Otisky pneumatik na plátně Pohovka (2019) tvoří funerální krajkoví potahu, do dílů plátěné koláže s potiskem se zapojuje malba a obrys předmětu ohraničuje velkorysá kresba uhlem, v Sumcově případě kusem ohořelého trámu. Do přítomnosti svých pláten autor kóduje minulost vlastní zkušenosti.
Dan Trantina (1965) studoval v letech 1986 - 1992 na Akademii výtvarného umění v Praze v atelieru monumentální malby prof. Jiřího Načeradského. První významnější veřejná prezentace Trantinovy malby proběhla v rámci společné výstavy s Michalem Miclem Novotným v Moravské galerii v Brně v roce 1992 (Trantina / Novotný), pak na další společné výstavě Tryskáči v olomoucké galerii Caesar v roce 1997 (s J.Surůvkou, J.Lindovským, V.Havlíkem, A.Střížkem, ad.). Samostatně vystavuje až od r.2005 (Galerie U dobrého pastýře, Brno), tehdy byly také jeho práce na 4.veletrhu umění současného umění - Art Prague. V letech 2006-2007 vystavuje a maluje v Los Angeles. Od roku 2015 se datuje Trantinova autorská spolupráce v rámci projektu Gesamteentartete Kunstwerke, jedním z jehož výsledků byla kupříkladu společná socha Tragédie jako fraška pro bruselský parlament. V roce 2016 tvoří tři měsíce na ostrově Saint Thomas v karibské rezidenci Medy Mládek. V roce 2018 získal trvalou uměleckou agentáž ve Spojených státech amerických. Trantinův projev představuje zvláštní syntézu gestické malby a expresivní abstrakce. Téma Trantinovy malby má těžiště v nejrůznějších oblastech – zabývá se portrétem, figurou, zátiším i krajinou. Vedle svobodné intuitivní malby je proces řízen směrem k dosažení konkrétního znázornění a udržuje si tedy svůj významový cíl. Trantina inklinuje od počátku k ironizaci námětu, pracuje s konfrontací. Na sympoziu se věnoval ve svém hlavním díle Baron Samedi potkal v Kutné Hoře přítele (2019) exotickému náboženství woodoo a jedné z jeho postav, kterou paradoxně umístil do místního prostředí. U Trantiny konfrontačně vyznívá nejen mísení domácí a exportované náboženské platformy, ale vlastně i ostrý předěl mezi Jeneweinovým realismem a abstrakcí Trantinovou. Stejně tak je významovou přesmyčkou plátno Sebezpyt (2019), které je metaforou k Jeneweinově Pokání. Menší plátno Zvířátko (2019) můžeme v tomtéž smyslu vnímat jako groteskní protipól k Jeneweinovým studiím havranů.
Jan Vytiska (*1985), původně rodák z Prahy, v sedmi letech přesídlil na Valašsko. Vystudoval na katedře intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity v letech 2005-2010 u Jiřího Surůvky kde byl spolužákem Martina Froulíka. Na první své výstavě v roce 2007 v rožnovském klubu Vrah vystavil komiksové obrázky s výraznou popartovou barevností. Následovaly prezentace v Ostravě, v Ústí n.Labem, od roku 2010 se objevuje na významnějších přehlídkách mladé malby (Start Point, GASK Kutná Hora; VI.Zlínský salon, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně), získává Cenu kritiky za mladou malbu. Jan Vytiska pracuje s šokujícími iracionálními výjevy, opírá se o kulturní základy a folklorní tradice nabízející narativní linie pro možné mísení starého a nového. Předkládá jiný hodnotový systém, způsob myšlení a postoje odlišné od kultury dominantní. Přemístění mimo pražské centrum a zkušenost s ryzími základy valašských folklorních tradic, architektury, zvyků, masopustních masek a rejů, reziduální prastaré životní praxe. Vytiska pracuje s markanty, strukturou dřeva, s postavami vlčích lidí, s rohatými pekelníky (Ďáblova dílnička. Výprodej, 2019), detaily vyhřezlých očí (Selka v kroji, 2019), hořícími domy, pustou krajinou, velehorskými panoramaty, erotickou tématikou (Roztomilost, 2019), církevní a okultní symbolikou, stejně jako se streetartově letristickou symbolikou současnosti. Používá směs expresivní malby s důrazem na kresbu jednotlivých postav nebo předmětů, střídá plošnost s plasticitou. Hojně pracuje se symbolikou smrti (Koník a smrt, 2019) a pekla. Vytiska v Kutné Hoře nevystoupil ze svého autorského konceptu ani o milimetr. Ani nemusel. Byl jeden z mála, kdo se Jeneweinovým obsahům přiblížil již dávno.

FROULÍK Martin, Na bílém oři, 2019, komb.tech., plátno, 150 x 149,3 cm_

OSADNIK Anna, Bez názvu, 2019, akryl, plátno, 40 x 50 cm_SUMEC Ivo, Úkryt, 2019, akryl, plátno, 240,5 x 340,5 cm_

TRANTINA Dan, Baron Samedi potkal v K.Hoře přítele, 2019, olej, plátno, 230 x 220 cm_VYTISKA Jan, Ďáblova dílnička. Výprodej, 2019, akryl, plátno, 171 x 200,3 cm

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO