Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

XVIII.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Kateřina BARABÁŠOVÁ, Vladimír HAVLÍK, Tomáš HONZ, Martin MULAČ

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 07.09. - 28.10.2018

Sympozium současného výtvarného umění JENEWEIN – Kutná Hora je již, jak se zdá, pevnou součástí dramaturgického plánu městské galerie v Kutné Hoře. U jeho zrodu stála před dvaceti lety vize vybudovat dlouhodobý projekt, který by obstál v široké kulturní nabídce galerijních institucí nejen v Kutné Hoře, ale byl současně nadregionální a svým polyvalentním charakterem vyhovoval nejrůznějším cílům. Zaměřuje se na podporu současného výtvarného umění, cílené shromažďování nových sbírkových předmětů, aktualizaci Jeneweinova díla, sběr badatelského a vědeckého materiálu, dokumentaci současných tendencí ve výtvarném umění, umožňuje vlastní specifickou výstavní činnost a je oporou kulturní a výchovně-vzdělávací funkci galerie. Dnes je sympozium projektem s osmnáctiletou tradicí, kterému se dostává významné finanční podpory, a to nejen ze strany zřizovatele galerie, ale i ze strany významných grantových fondů, např. Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury České republiky, Fondu kultury Středočeského kraje a dalších. Je projektem, jehož výsledkem je stále se rozšiřující významná veřejná sbírka současného umění, která svým zaměřením nemá obdoby jinde v republice.
Hlavní téma sympozia je stabilní, tzn. Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. V rámci sympozia vytváří Galerie Felixe Jeneweina periodicky opakovanou tvůrčí dílnu, která poskytuje možnost současným výtvarným umělcům reagovat přímo v historickém prostředí města Kutné Hory na výlučnost introvertního malířského a kresebného díla Felixe Jeneweina (1857 – 1905). Jakkoliv se zdá téma sympozia konkrétní, prakticky pouze naznačuje určitá obsahová vodítka a vymezuje mantinely tak, aby bylo lze se vyjadřovat svobodně k aktuálním tématům.
Ne vždy se stane, že Kutná Hora zaujme autory sympozia svým historicko-architektonickým potenciálem, který kdysi ovlivňoval Jeneweinovu tvorbu. Toto prostředí je jim jistě vítaným rámcem, přichylují-li se charakterem svého díla ke krajinomalbě, nicméně sem přijíždějí také umělci s výrazně figurálním, epickým nebo i konceptuálním programem. Letošního sympozia se zúčastnili Kateřina Barabášová, Vladimír Havlík, Tomáš Honz a Martin Mulač.
Kateřina Barabášová (1986) absolvovala obor výtvarná tvorba na Univerzitě Palackého v Olomouci a na studium navázala stáží v maďarské Pécsi. Vedle malby a kresby se věnuje také videoartu. Prezentuje své malířské dílo od roku 2009 a to zejména v Ostravě, v Olomouci a v Praze. Je rodačkou z Frýdku Místku a spolu s Vladimírem Havlíkem patří do moravské odnože české výtvarné scény. Výjevy Kateřiny Barabášové vypadají jako divoké sny plné démonických postav, amébovitých útvarů, zvířecích ataků, pekelných předobrazů. Opírají se o zcela reálné až banální příhody a osobní zkušenosti, popisují situace s normálními lidmi, vyprávějí jejich příběhy. Dynamická expresivní malba přepisuje ovšem jejich reálný základ do sdělení, která excitují všechny negativní signály do podoby hrůzostrašných symbolů a postav. Kateřina Barabášová je talentovaná razantní malířka oscilující mezi kombinacemi různých malířských technik. Ovládá olej, akryl, sprej. Používá četné kresebné záznamy svých představ jako podklad pro definitivní práci s barvou na plátně. Reálný základ jejích obrazů jsme zmínili, je tedy otázkou, do jaké míry lze její práce označit za fantaskní. Zcela určitě je Kateřina Barabášová ale figuralistkou (Přistání na měsíci, 2018; Championship, 2018). Díky tomu, díky expresivní zkratkovitosti malby, výrazné barevnosti, mystickým postavám a snad především díky současnému jejímu šumavskému bydlišti, bývá zmiňována její výrazová příbuznost s dílem Josefa Váchala. Primitivistické figury (Expozice, 2018), smrtky, upíří kocouři a králíci (Na návštěvě, 2018), netopýři, chameleóni, jsou organicky začleněni do plochy rozevláté bohaté malby. Prostor scény obrazu nemá samostatnou úlohu, je v jednotném celku a propojen se všemi významovými detaily. Vladimír Havlík (1959) se v Jeneweinově galerii představil v roce 2000 samostatnou výstavou Půdorysy světla. Havlíkovy malířské a kresebné práce, reflektovaly od konce osmdesátých let jeho systematické zaujetí mystickým potenciálem křesťanských chrámů. Zkoumal energetická centra a průniky emanací vyznačené geometrickou strukturou liturgického prostoru. Mimo malby, grafiky a kresby se věnoval vždy souběžně i jiným uměleckým disciplínám a formám – happeningům, land artu, body artu, performancím, vizuální poezii, autorské knize, instalacím. Je činný též literárně a působí jako frontman olomoucké kapely Ostrý zub. Pedagogicky působí na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jako vedoucí ateliéru intermédií. Ke svým pracím na sympoziu říká „Ve své malířské tvorbě jsem se vždycky vztahoval ke geniu loci – topografii místa, kde jsem v danou chvíli pobýval. V Olomouci to byly barokní chrámy, v Americe pravoúhlé plány měst a v Kutné Hoře silueta katedrály… Ta je v některých obrazech docela zřetelná, v jiných se proměňuje v hory, řeky, mraky, krápníky nebo mořské vlny. Zatímco v dřívějších cyklech byly tvary na obrazech jasně ohraničené a povětšinou symetrické, v současnosti se volně a do značné míry náhodně rozlévají po plátně. Zřejmě to souvisí s pocitem nejisté, rychle se proměňující, tekuté doby.“ Během sympozia vytvořil cyklus litých abstraktně expresivních maleb na bílém podkladu plátna, organizovaných skvrn, kultivovaných monochromatických struktur (Hory I–III, 2018), které se postupně rozvíjely do koloristických minimalistických kompozic (Hory, řeky katedrály, 2018; Vlny a útesy, 2018). Havlíkovy kutnohorské práce jsou jasně na pomezí konceptu a malby a nevybočují tak z jeho dlouhodobého uměleckého programu.
Tomáš Honz (1989) studoval na pražské akademii výtvarných umění v letech 2009 až 2015, kde prošel ateliery prof. Jiřího Lindovského, prof. Michaela Rittsteina a prof. Zdeňka Berana (2012). Absolvoval zahraniční studijní cesty do USA (2013) a na Taiwan (2014). Patří mezi výrazné talenty současné krajinomalby. Pracuje buď přímo v plenéru, v přírodě, kde à la prima maluje vybrané krajinné výseky nebo se věnuje i krajině městské. Jinou jeho polohou jsou ateliérové práce, kde dochází k řízené stylizaci a námět zpracovaný v přímé realitě je zde studijním podkladem, definitivní práci ateliérovou pak rozvíjí do jiného směru, nálady, propracovanosti detailů. K účasti na malířském sympoziu byl předurčen právě díky cyklu mytologických krajin Mýty ze starého světa, které se objevily v roce 2017 na dvou výstavách (Galerie Art, Chrudim; Galerie Via art, Praha) vesměs jako výsledky této druhé Honzovy polohy a k nimž byly vzorem krajiny ze studijních Honzových cest po Středomoří. Při malbě à la prima klade důraz na zachycení světla daného okamžiku v konkrétním místě. Tak postupoval i během kutnohorského sympozia, odkud pochází deset jeho naprosto autentických olejomaleb s náměty z chrámu sv. Barbory (Sv. Kryštof, 2018; Sloup a klenba, 2018), s Rejskovou kamennou kašnou (Kašna v protisvětle, 2018; Gotická kašna, 2018), nebo z kaple Božího těla (Kaple Božího těla, 2018) a kostela sv. Jakuba a d. Jediná práce z Kutné Hory typu ateliérového je větší formátem verze pohledu na kapli sv. Kryštofa v katedrále sv. Barbory. Klasická krajinářská tradice 19. století má své pokračovatele i dnes, v osobě Tomáše Honze ve své aktualizované podobě udržuje si schopnost zachycovat tajemné atmosféry, světlo okamžiku a specifickou intimitu, díky jeho precizní schopnosti práce s barvou a smyslu pro objem, kompozici námětu a kresebný základ.
Martin Mulač (1988) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze v letech 2007 až 2013 v ateliéru Grafika I prof. Jiřího Lindovského. Věnuje se volné grafice a malbě. Zřejmě díky grafickému školení inklinuje k narativnosti svých námětů s jasným dekadentním nádechem, provokativními obsahy, erotickými a sarkastickými. S oblibou čerpá inspiraci také z literárních předloh, vztahuje své práce k hudebním a výtvarným osobnostem minulosti. Inklinuje k formě záměrně nedisciplinovaně ledabylé vykazující se volností odpovídající obsahu (Koráb opilosti a šílenství, 2018). Jeneweinovské dekadentní obsahy opisuje vizuálními metaforami pomocí literárních a filosofických postav umístěných do tíživých existenciálních situací (Utrpení Ladislava Klímy, 2018; Posedlý Edgar Allan Poe, 2018; Zasažen bleskem, 2018) a místností, které vzdáleně připomínají dusnou industriální vyprázdněnost tvůrčích prostor sympozia v kutnohorské Nádražní ulici. Mimo filosofické literatury a beletrie Klímovy, hororových povídek Poeových se Mulač odkazuje i ke středověké satiře Brandtově Loď bláznů (Koráb chaosu, 2018; Koráb opilosti a šílenství, 2018). Zpracovává vlastně vše, co překračuje běžný rámec konvence a vybočuje z ustálených mezí, ať už to jsou okultní mystéria (Mayhem. diptych, 2018), esoterie nebo metafyzično (Antikrist a ostrov smrti, 2017; Za úplňku u jezera, 2017).
Mentální spojení literární předlohy s vizuálním dílem takřka předurčuje ilustrativní ráz takového obrazu, u Mulače to alespoň platí. Přispívá tomu výrazná kresebnost v jeho obrazech, snaha a o konkrétnost, o zřetelný popis situace. Mimo to je dalším výrazným rysem u Mulače grotesknost, satira, zejména tam, kde by hrozila přílišná vážnost ze závažných témat (Duch Felixe Jeneweina, 2018; Anděl Marnosti, 2018).

01 BARABÁŠOVÁ Kateřina, Přistání na měsíci, 2018, akryl, plátno, 130 x 150 cm

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO