|
PETR PASTRŇÁK /Ve větru
obrazy, grafika
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 14.09. - 31.10.2007
Petr Pastrňák
 Petr
Pastrňák (*1962) patří k výjimečným osobnostem současného českého
umění. Absolvoval pražskou akademii výtvarných umění, kde prošel celkem
třemi ateliéry – ateliérem intermediální tvorby (prof. Milan Knížák),
ateliérem nových médií (doc. Michael Bielický) a ateliérem vizuální
komunikace (doc.Jiří David). Původně rodák z Frýdku-Místku, usadil se v
Praze, kde dodnes žije a tvoří.
V roce 1996 se poprvé s jeho jménem setkáváme v
souvislosti s legendární galerií MXM, která až do roku 2002 držela přední
pozice soudobé umělecké tvorby. Když zde poprvé vystavuje je tomu společně
s Voseckým, Černickým, Vaňkovou. O rok později již zde má výstavu
samostatnou. Petr Pastrňák si vydobyl své místo v plejádě současných českých
umělců 90.let poměrně záhy. Kromě toho, že se stal kmenovým autorem
galerie MXM, patří například s Janem Mertou, Jiřím Davidem, Antonínem Střížkem,
Jiřím Černickým, Jakubem Špaňhelem, Milanem Salákem, Jakubem Hoškem a
mnoha dalšími předními umělci současné české malby - postmoderny,
konceptu a abstrakce - mezi autory zastoupené v zatím nejexcelentnější
soukromé sbírce Richarda Adama, která zahrnuje více než 400 děl současného
českého umění. Koncem loňského roku jsme tuto sbírku mohli spatřit v pražském
Rudolfinu, jinak je základem expozice Wannieck Gallery v Brně.
 Kam
však řadit Petra Pastrňáka? Z velké části jeho malba nese znaky lyrické
abstrakce popřípadě abstraktního expresionismu. Jejím hlavním rysem je ale
to, že je svébytná a nezaměnitelná. Pastrňák je experimentátorem. Používá
v malbě nejrůznějších postupů, od klasické malby štětcem přes nanášení
barvy válečkem, vymývání, rozprašování. Nezřídka kombinuje různé
autonomní barevné vrstvy na jednom díle, které spojuje vynechanými „průzory“
tj. narušeními ve svrchní barevné vrstvě. Pastrňákova malba na první
pohled zaujme svojí estetičností a smyslem pro osobní intimitu. Přes udržující
si podobu abstraktních pláten, které nezřídka jdou až kamsi k verzím
digitálních grafických médií, v našem případě ale stále v malířské
formě, cítíme takřka podvědomě její reálné zdroje. Odráží se v ní
zkušenost ze setkání s tradicemi výtvarného umění, které prošly proměnou
osobního prožitku, s tradicemi výtvarného umění sahajícími víc než dva
tisíce let zpátky, jako je tomu v Pastrňákově cyklu portrétů Budhů anebo
gotických madon z let 2001-2004.
 Na
výstavě v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory jsou krom těchto
zastoupeny práce z cyklu Lesů (2004), cyklu Krajiny (2004), cyklu Akvária
(2004) i autorovy abstraktní starší práce z konce devadesátých let. Zmiňoval-li
jsem se o prožitku vidíme, že Pastrňákovy lesy, jsou lesy konkrétními.
Jsou to lesy mařákovců 19.století, ale poznáme v nich i lesy kolem slepých
ramen a zákoutí řeky Odry a rybníků Pastrňákova rodného kraje. Podává
je směsicí promývané malby, která připomíná fotografický Sabattiérův
jev nebo naopak gestikuluje v prudkém vzedmutí čisté abstrakce ve stylu
Jacksona Pollocka, exprese Hanse Hartunga nebo reflexím kaligrafie. Neustálé
krajinářské příklony Pastrňákovy, vyjadřují vzpomínky na přírodu v
její ryzosti a monumentalitě (cyklus Lesy, cyklus Krajiny) či naopak
komornosti a intimitě (cyklus Akvária). Jsou možná i výsledkem nostalgie a
vytržení z jiného rámce a přesazení autora do městské aglomerace, kde příroda
ustoupila civilizaci. Zcela jistě jsou ale zvláštním způsobem kontemplativní
a odráží tak povahu krajiny samotné, její schopnost přimět nás k soustředění,
myšlenkové koncentraci, duševní a fyzické regeneraci.
Tvorba Petra Pastrňáka osciluje mezi líbivostí a vážností,
mezi jistotou a nejistotou, minulostí a současností.
Výběr z malířské tvorby Petra Pastrňáka byl ještě
doplněn několika grafickými listy z řad jeho sítotisků, které jsou
potvrzením autorovy mnohostrannosti i formální a obsahové stálosti.
 
Aleš Rezler |
Sankturinovský dům
