Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

OTAKAR SLAVÍK
Obrazy z Vídně.

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 11. 09. - 22. 10. 2003

Tato akce se koná za finančního přispění Středočeského kraje.

Výstava z malířského díla OTAKARA SLAVÍKA (1931) v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory představuje soubor nových obrazů, které namaloval proslulý a spontánní kolorista české malby, žijící od roku 1979 v Rakousku, v období od začátku třetího milénia ve Vídni. Většinu vystavených obrazů tvoří figurální kompozice, skloubené ze zlomků a segmentů abstraktní formy, zpřítomňují však klasické, novátorsky uchopené náměty předmětné malby. Slavíkovy Obrazy z Vídně mají robustní malířský rukopis; jeho gestuální rytmus je sevřený současným stylem středoevropské abstrakt-konkrétní malby do osobité dynamické skladby, přinášející plnou škálu expresívních barevných skvrn a silných barevných akordů.
Slavíkova tvorba prokazuje celoživotní respekt k zákonitostem a hodnotám moderní malby, to však znamená, že respektuje nejen kontinuitu jejích konstruktivních forem, ale především svébytný myšlenkový výkon vztažený nikoli k utopiím avantgardy, nýbrž ke každodennosti. Východiskem jeho pozice je přirozená důstojnost, tvořivý ethos, který se projevoval v životě a díle moderních malířů počínaje Cézannem.
Zhruba v polovině šedesátých let začalo být ve Slavíkových obrazech dominantní figurální téma: stojící, ležící anebo kráčející postava, zakomponovaná do opěrného systému rastrů vytvořených z barevných kruhů, jakoby opticky zvětšených bodů a dotyků. Definované vztahy různých barevných množin a skvrn v ploše obrazu tvoří souzvuk elementů abstraktního prostoru. Slavík tehdy vystavoval své obrazy s okruhem umělců ze skupiny Křižovatka, vytvořené kolem osobnosti teoretika Jiřího Padrty, a později na přehlídkách autorů Nové citlivosti (Václav Boštík, Karel Malich, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Zdeněk Sýkora aj.), jejichž práce spojovaly konstruktivní záměr s výrazem bezprostřední zkušenosti a emocí.
V průběhu sedmdesátých let si Slavík vypracoval svůj formát "na tělo" (cca 200 x 145 cm) a jeho monumentální obrazy, ztělesňující odvahu k barvě, malbě i k činu vplynuly do dobového proudu nové figurace. Zaznamenávaly lidské situace a zastavené děje, nabité konkrétní energií zhuštěné přítomnosti. V době, kdy se Slavík jako osamělý běžec na dlouhé tratě připojil k volnému a otevřenému seskupení neoficiálních umělců Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, nesly postavy a tváře na jeho obrazech aktuální významy existenciálních podobenství. Názvy obrazů Odpočinek provazochodce, Odpočinek na provaze, Odpočinek v povětří anebo Bratr provazolezce, Žena provazolezce znamenaly radikální proměnu původních námětů moderní malby v podmínkách totalitní společnosti.
Slavíkova velká retrospektiva (uvedená v roce 1992 v Národní galerii v Praze) představila prvně malířovy obrazy z konce sedmdesátých let, vytvořené v Čechách a velký soubor obrazů z exilových osmdesátých let, které Slavík namaloval už ve Vídni. Diváci tehdy vnímali jeho svobodnou tvorbu především jako explozi kolorismu spojenou s expresivní malbou a divokou skladbou barev; později se však ukázalo na jeho výstavách pořádaných v průběhu devadesátých let, že jde o přirozený výraz malíře, který projevil nebývalou odvahu žít naplno a malovat se sveřepou přímostí, aby si zachoval jednotnost své personální i občanské tváře.
Připomeneme-li Slavíkovu výstavu obrazů z minulého desetiletí, připravenou v roce 2001 k jeho životnímu jubileu a uvedenou v Míčovně Pražského hradu, kde zazářil jako tvůrce provazolezců, Salta mortale a dramatických událostí v krajině, můžeme považovat jeho současnou prezentaci v Galerii Felixe Jeneweina za pokračování malířových barvitých narativních příběhů, v nichž zaujímá stále výraznější pozici téma ženy jako elementu plodnosti a plnosti života. Postava ženy je v jeho obrazech čím dál pevněji spoutána se svým prostředím, její pozemská tělesnost postupně srůstá s krajinou, stává se „tělem obrazu“ - protějškem i naplněním malířského tvoření.
Pokusíme-li se „přečíst“ významy, které vyvolává ženská postava v širším rozsahu Slavíkova malířského díla, objevíme obraz ženy na samém začátku jeho tvorby i v období šedesátých let, kdy vystavoval se skupinou Křižovatka a zúčastnil se dnes už legendárních výstav Nové citlivosti. V jeho rané malbě z šedesátých let najdeme klíčový obraz ležící ženy stvořené z rastru kruhových skvrn a prodlévající na trávníku. Její postava je volně natažená v trávě a zaklíněná do téhož kruhového rastru sytě zeleného pažitu; gesta jejích rukou a zvláště „vyhozená kopýtka“ nohou ztělesňují nespoutaný výraz mládí, volnosti a živelné radosti.
Obrazy na téma „žena“ se vinou celým Slavíkovým dílem jako červená nit, někdy jsou to portréty žen, jejichž jména se objevují v názvu nebo iniciálách obrazu, jindy se stává ženský model záminkou k vyjádření každodenní existenciální stránky života. Ať už jde o intimní ženské akty, milostné obrazy Josefiny nebo osudovou Ženu provazolezce, kterou autor namaloval v osmdesátých letech ve vnuceném exilu, o gravidní ženu, jejíž vzdutou siluetu „v naději“ nadnáší jako balón sama lehkonohá přející Fortuna, která obdařuje nový život přízní nebes, anebo jde o taneční figuru ženy na obraze Skočná, přítomnost ženy v Slavíkových obrazech vždycky znovu otevírá samu možnost obracet se k druhému a přitahuje touhu dobrat se od já k ty prostřednictvím dobře prohnětené hutné malby, vypracované jako těsto.
Otázky současné malby se v průběhu let přeskupily a proměnily, pro Otakara Slavíka je však dodnes podstatné, že ve svých obrazech tematizuje vlastní životní zkušenost - prozření k reálnému stavu věcí.


Otakar Slavík
* 18. 12. 1931, Pardubice

1946 – 1948 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni
1948 – 1952 Vyšší průmyslová škola kamenosochařská v Hořicích v Podkrkonoší
1952 – 1953 Pedagogická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
1953 – 1955 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, katedra výtvarné výchovy
1956 – 1969 působí v okruhu skupiny Křižovatka a účastní se výstav umělců Nové citlivosti
1970 – 1979 působí ve volném seskupení umělců Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu
1977 – 1979 po podpisu Charty 77 postupně ztrácí nárok na ateliér i možnost vystavovat
1980 – z existenčních důvodů emigruje do Rakouska a ztrácí československé státní občanství
1981 – stává se členem uměleckého spolku Künstlerhaus ve Vídni
1991 – 2003 žije ve Vídni, maluje střídavě v Praze i ve Vídni

Samostatné výstavy

1964 / Malá galerie Parku kultury, Praha
1966 / Galerie mladých, Mánes, Praha
1967 / Galerie Václava Špály, Praha
1969 / Galerie umění v Karlových Varech,
            Letohrádek Ostrov nad Ohří – Obrazy žen
1970 / Galerie Benedikta Rejta, Louny
            Galerie Václava Špály, Praha
1984 / Galerie Schröder, Mönchengladbach
            Galerie Univerzity v Toulouse - Le Miraie
1985 / Galerie EK´YMOSE, Boreaux
            Gallery Asperger & Bischoff, Chicago
1986 / Galerie Schröder, Mönchengladbach
1987 / Galerie Wolf, Düsseldorf
1989 / Galerie St. Peter an der Speer, Neustadt ,Vídeň
            Francouzský institut ve Vídni
1991 / Galerie na Bidýlku, Brno
1992 / Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění
            Městská knihovna
1994 / Künstlerhaus, Hausgalerie, Vídeň
1997 / Výstavní síň Mánes, Praha
1999 / Galerie Bayer & Bayer, Mostecká věž, Chvála věže
            Künstlerhaus, Kinogalerie, Vídeň
2001 / Míčovna Pražského hradu
2002 / Galerie Sokolská, Ostrava
2003 / Galerie ViaArt, Praha

Zastoupení ve veřejných sbírkách

Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění;
České muzeum výtvarných umění;
Galerie hl. města Prahy;
Moravská galerie v Brně;
Alšova jihočeská galerie na Hluboké N. Vltavou;
Regionální galerie v Lounech, Českých Budějovicích, Klatovech, Plzni, Chebu, Karlových Varech,
Litoměřicích, Roudnici n. Labem, Mostě, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Havlíčkově Brodě,
Jihlavě, Olomouci, Zlíně aj.
Muzeum Sztuki, Lodž;
Galerie kulturního centra, Bělehrad;
Kunstforum, Norrköping;
Art Institut of Chicago;
Fond National d´Art Contemporain, Paris

Seznam vystavených obrazů

1/ Torzo a hlava, 2000-2001, akryl, olej, plátno, 150x130cm
2/ Velký akt (Dvojice), 2002-2003, akryl, olej, plátno, 150x140cm
3/ Dvě postavy (Lesky na vodě), 2000-2003, akryl, olej, plátno, 145x125cm
4/ Černý akt (Sama v osmém), 2002-2003, akryl, olej, plátno, 120x55cm
5/ Rastr (Hlava), 2003, akryl, olej, plátno, 110x90cm
6/ Sarah, 2002-2003, akryl, olej, plátno, 110x90cm
7/ Pancíř (Poprsí), 2001-2003, akryl, olej, deska, papír, 100x70cm
8/ Děvče s čepicí, 2003, akryl, olej plátno, 100x100cm
9/ Akt (Čtvrt akt), 2001-2003, akryl, olej, deska, papír, 100x70cm
10/ Záda, 2002-2003, akryl, olej, plátno, 100x70cm
11/ Stařecká radost, 2003, akryl, olej, deska, papír, 100x70cm
12/ Červená hlava, 2003, akryl, olej plátno, 110x70cm
13/ Spící, 2003, akryl, olej plátno, 110x90cm
14/ Měsíční noc, 2003, akryl, olej, plátno, 100x70cm
15/ Žlutá krajina, 2000-2003, akryl, olej, papír, 100x70cm
16/ Dům naproti, 1998-2003, olej plátno, 145x130cm
17/ Torzo, 2001-2003, olej, plátno, 100x70cm
18/ Hlava, 2001-2003, olej, plátno, 100x70cm

Děvče s čepicí, 2003, olej, akryl na plátně, 100x100cm  Pancíř, 2003, olej, akryl na plátně, 100x70cm  Sarah, 2002-2003, olej, akryl na plátně, 110x90cm  Torzo a hlava, 200-2001, olej, akryl na plátně, 150x130cm  Velký akt, 2002-2003, olej, akryl na plátně, 150x140cm  portrét

Věra Jirousová

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO