Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

EDUARD OVČÁČEK, Serigrafie, obrazy, instalace

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 15. 11. - 31. 12. 2000

Tvorba Eduarda Ovčáčka (1933) se vyhranila již během studií na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kdy se jeho pozornost upírala k poznání pravěkého umění s jeho sumárním vyjádřením základních představ a soustředěním výrazu do jednoduchých a sdělných znaků. Bylo přirozené, že ho hluboce zaujalo dílo Paula Kleea a Joana Miróa, v němž hrály důležitou úlohu znaky a symboly. V raných obrazech z konce padesátých let se projevuje smysl pro výrazné zjednodušení, pro ztvárnění bizarních, až pohádkově laděných příběhů. Ovládla je bohatá fantazie, kterou však usměrňoval a spoutával vnitřní řád. Už tehdy užíval vedle klasických technik netradiční postupy, později příznačné pro různé etapy jeho vývoje.
Umělcův raný projev byl ovlivněn průzkumem kubistické obrazové skladby, která ovlivnila také řadu dalších příslušníků jeho generace. Se znaky se začaly spojovat výrazné struktury, v nichž se uplatňovaly laky a textil. V těchto obrazech se blížil informelu, ale nikdy se s ním zcela neztotožnil. Někdy se struktura propojuje s geometrickými tvary, jindy s náznaky figur a také již s písmem, které jeho tvorbu provází po celý život.
Pro jeho vývoj bylo velmi důležité prostředí. Již v Ostravě se poznal s Rudolfem Valentou, s nímž se podílel na organizovaní kurzů kreslení a malování. Později se v Bratislavě setkal se studenty, kteří měli zájem o současný vývoj a především o abstraktní umění. Sháněli si o něm různé informace, získávali a vzájemně si půjčovali časopisy a katalogy. S Milošem Urbáskem a dalšími spolužáky zakládal bratislavskou skupinu Konfrontace, jejíž činnost se blížila dění na pražských Konfrontacích. Eduard Ovčáček patřil a dodnes patří k těm, kteří udržují vztahy mezi českým a slovenským uměním, kteří neustále aktivně organizují různá setkání, výstavy nebo sympozia.
První polovina šedesátých let byla pro něj velmi důležitá, protože tehdy dozrával jeho výtvarný názor, který se promítal nejen do obrazů, ale i do grafických listů, koláží a objektů. V malbě se ustálil jeho styl, v němž se blížil abstrakci, ale často v jeho projevu zůstávaly stopy figurace, promítané do zjednodušených znaků. Někdy převládaly struktury, jindy se objevovaly fantaskní zvířecí tvary nebo probleskoval erotický podtext. Autor se také inspiroval členěním Země do vrstev a přirozeným uspořádáním jejího povrchu. Zajímaly ho vztahy mezi planetami, poměry mezi pohybujícími se tělesy a prázdným prostorem, v němž veškeré děje ovládají fyzikální zákonitosti a protínající se křivky energie. Snad ovlivnilo jeho projev i původní technické školení.
Také v rané strukturální grafice z počátku desetiletí se objevují obdobné motivy ve střídání zjednodušených geometrizujících znaků s naznačenými figurami a tvary vycházejícími z přírody. Listy autor tiskl v nízkém nákladu a v různých barevných variantách z reliéfů utvářených z útržků látek, provázku a dalších jednoduchých prvků, fixovaných laky. Vytvářel různé cykly (Z královského cyklu, Deflorace, Strašidla, ...), aby vždy využil všech možností každého nápadu a rozvinul své představy v celé šíři.
Eduard Ovčáček-propalovaná koláž V první polovině šedesátých let vstoupilo do jeho tvorby písmo, které se v různých podobách nestále vrací a dostává se do nových a nových souvislostí. Jeho prvky se objevily v obrazech, grafických listech i kolážích či objektech. Kolem roku 1965 se písmo v jeho výtvarné tvorbě naplno prosadilo a Eduard Ovčáček se stal jedním z našich nejdůslednějších lettristů. Zúčastnil se legendární výstavy Obraz a písmo, kterou uspořádali Jiří Padrta a Zdeněk Felix. Pozoruhodnou řadu tvoří Propalované koláže, vytvářené od roku 1964. Rozžhavoval kovové písmové matrice a vpaloval je do jemných papírů, přelepoval jejich vrstvy a vytvářel tak písmové struktury na podkladu různě barevných ploch. Litery rozmanitých tvarů a velikostí byly často uspořádány do geometrických útvarů, dělily a určovaly prostor. Ve spojení s kresbou vznikalo napětí užitím rozmanitých vyjadřovacích prostředků. Techniky propalování využil i v dřevěných reliéfech, v nichž různě uspořádaná písmena rozrušovala a rozrývala povrch dřevěných desek. Takto vzniklá díla působí velmi živě, protože umělec odkrýval stále nové možnosti práce s písmem, které pozbývalo původního významu a začalo tvořit soustavy výtvarných znaků se zcela odlišným, výhradně estetickým smyslem. Reliéfy působí drsně a syrově a přitom se v nich objevuje výrazová kultivovanost a dokonalost. Umělec se snaží ovládnout prostor a vytváří dřevěné plastiky totemického vyznění, jejichž nedílnou součástí se stává i písmo. Není jen pouhou dekorací, ale stejně jako prostorové soustavy dřevěných prvků určuje nezaměnitelným způsobem celkový výraz.
Eduard Ovčáček se stal roku 1967 jedním ze zakládajících členů Klubu konkrétistů. Jeho projev se svým sklonem ke geometrickému uspořádání lettristických struktur přiřadil k širokému proudu konstruktivistických tendencí, které členové seskupení rozvíjeli. Snad nejplněji se však Ovčáček přičlenil k tomuto hnutí svými objekty sestavenými ze stejných dřevěných prvků určených základními geometrickými tvary (Architektony).
Lidská postava se nikdy zcela neztratila z autorova zorného pole. V podobě znaků se objevila v raných obrazech z konce padesátých let, pronikla do následujících strukturálních grafických listů, později se propojila s písmem. V sedmdesátých letech se do obrazů promítla dosud nejdůrazněji a dosáhla ironické groteskní tvářnosti, v níž se zračila kritika společenských vztahů a marasmu doby. V nadsázce a sarkastické deformaci tvarů se odráží nesmyslná krutost a hloupost společnosti, v níž veškeré etické hodnoty pozbyly smyslu.
Pozoruhodné jsou obrazy na ručním papíru s reliéfním povrchem, v nichž se doplňují barevné struktury s tvarováním papírové hmoty a klasickou kresbou a malbou. Právě v jejich souborech se dál rozvíjí groteskní cítění a přitom se v nové podobě objevuje znak, který se často prolíná s lidskou figurou. Dochází tak k vrcholné syntéze, v níž se prorůstají všechny složky umělcovy dosavadní tvorby. Nacházíme v ní mravní poselství spojené s neustálými technickými experimenty, přinášejícími stále další výrazové možnosti.
V první polovině devadesátých let se v Ovčáčkových obrazech objevily jednoduché znaky připomínající písmo, které jsou řazeny v živém rytmu nebo jsou přesně uspořádány podle určených pravidel. Převládají lapidární tvary a výrazné tóny čistých barev. V posledních letech se kromě jiné výtvarné práce stále víc zaměřuje na serigrafii, kterou se mu u nás podařilo pozoruhodným způsobem prosadit. V neposlední řadě se Eduard Ovčáček zabývá instalacemi, v nichž využívá nejrůznějších výrazových prostředků od žulových kostek přes písek a papír až k pomíjivému médiu ohně, jehož už kdysi v jiné podobě využil v propalovaných kolážích, reliéfech a objektech. Jeho dílo má velmi široké pole působnosti. Zasahuje do různých oblastí, ale neustále si zachovává výrazný osobitý rukopis. Projevuje se v něm odvaha překročit dosavadní hranice, opustit dosažené výsledky a začít znovu, využít nezvyklých prostředků, zkusit se vydat po neprošlapaných cestách. Zároveň se přirozeně vřazuje do evropských souvislostí a od počátků až do současnosti souzní s dobou, v níž se rozvíjí.

Jiří Machalický

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO