Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

MARTIN ZÁLEŠÁK, Malba 1991-1999

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 15. 09. - 30. 10. 1999

Martin Zálešák (1959) patří k okruhu brněnských malířů, spjatých místem své působnosti s jihomoravskou metropolí. Zanedlouho po absolutoriu upoutal v roce 1993 první prezentací svých děl ve Středoevropské galerii v Praze. Jeho malba mohla být již tehdy přirovnávána k realistické a niterní barokní malbě mistrů holandských zátiší, srovnávána s imaginací fantaskního umění a výlučností Giuseppe Arcimbolda. Je jisté, že i po šesti letech se Zálešákova tvorba vyznačuje stálou homogenností, koncentrací zájmu, ale také charakteristickou důkladností, cykličností a sugestivitou. Díky danému časovému odstupu ji lze lépe vývojově rozebrat a postihnout v dosavadní úplnosti.
Počáteční obrazy z roku 1991 obsahující stopy surrealismu (Rajské I, 1991) s pitoreskní příchutí zádumčivé melancholie (Papriky, 1991; Rajčata, 1991) jsou vyjádřením tíživých až depresivně temných vjemů. Jejich prostor respektuje ještě zákonitosti perspektivy, zorný úhel se ale stále mění v závislosti na pohybu základní roviny. Ta je natáčena (Rajčata, 1991), vyklápí se (Rajčata II, 1993) a postupně zvedá o devadesát stupňů až se zobrazované ocitá přímo před divákem. Touto nejprostší změnou, kdy prostorové vztahy se zkracují na minimum, se druhý a třetí plán zcela uzavře. Možnost jednoduché nezřetelnosti je vyloučena, vše se naopak zaostřuje a ocitá nadosah ruky. Celek se stává detailem a detail celkem. Téměř jako na jednotlivých políčcích filmového pásu se rozvíjí příběh. Příběh analytického vidění světa ubírající se v Zálešákově díle setrvale jedním směrem. Inspirací autora je intimita a důvěrné sepětí s domácím prostředím moravského "venkova" oddělující ho od rozptylujícího hluku vzdáleného i blízkého brněnského velkoměsta a intimita každodennosti. Uzavřenost do vlastního nitra eskaluje ve výřezech jednoplánovitých maleb, rovnoměrně vyvážených monotematických kompozic do změtí lineárních struktur šlahounů bramborové nebo rajčatové natě (Bramborová nať, 1991), popřípadě křížení stébel slámy nebo sena. Části neuzavřeného cyklu maleb Seno, Sláma, Hnůj rozptýlené povětšinou do soukromých sbírek byly výsledkem soustředěného zájmu o určitou strukturu s charakteristickým výrazem a barevností. V souvislosti s hledáním nových detailů a barevných možností vstupují do Zálešákových obrazů v průběhu let 1994-95 postupně nové motivy. Nadán stejnou trpělivostí a smyslem pro detail zachycuje uzené makrely, hlávky zelí, vejce, jejich skořápky nebo makovice. Konci tohoto stále ještě vnitřně "zemitého" období dominuje nový aspekt, v předchozí tvorbě dosud jen skrytý. Z přelomu roku 1995-96 pochází obraz Odpadky, jehož prostřednictvím nepokrytě autor přispívá k vyjádření opomíjeného jádra podstaty konzumní společnosti. Dílo je velkoplošnou konkrétní sekvencí koloběhu spotřeby. Připomíná a akcentuje to, na čem spočívá sama existence společnosti. Honba za novými vjemy, zážitky, informacemi, zdroji zábavy či technickými vymoženostmi jen špatně zakrývá jeden z hlavních problémů lidského druhu, jeho smrtelnost bez nedostatku potravy.
Původně ztemnělá Zálešákova barevnost roku 1991 se stále více postupně přichyluje k jasnější barevné škále a transparentnějšímu vidění. Nejmarkantnější změnou jsou v tomto ohledu respirativní a prosvětlená plátna Rajčatová nať a Nať kukuřice z roku 1997, jejichž plocha září jako bychom pozorovali mikroskopický preparát nebo hleděli na filmový pozitiv na prosvětlovacím stole.
Rozkvetlá luka a pole jsou v posledním roce, tj. 1999, důvodem autorova lehkého návratu k prostoru. Nad květy vegetace cítíme horizont nebe (Louka II, 1999; Máky v obilí, 1999), husté vertikály stvolů a stébel navrací prostoru jeho logický řád a orientaci. Zárukou nekonečného příběhu je tentokrát přirozená závislost vegetace na cyklech ročního období (Podzim, 1999; Strniště, 1999).
Dílo Martina Zálešáka působí zcela osobitě, ubírá se svou vlastní cestou a nesnese obvyklost zařazování k slovníkovým směrům a prozatím i identifikaci jeho příslušnosti k aktuálním tendencím. Je čisté svým zdánlivě banálním obsahem, je čisté svým zdrojem i uměleckou autentičností.

Seznam vystavených prací:

1/ RAJSKÉ I, 1991, 130 x160cm, olej na plátně
2/ PAPRIKY, 1991, 130x160cm, olej na plátně
3/ RAJČATA, 1991, 130 x160cm, olej na plátně
4/ BRAMBOROVÁ NAŤ*, 1991, 162x130cm, olej na pl.
5/ RAJČATA II, 1993, 162x140cm, olej na plátně
6/ NAŤ, 1993, 135 x162, olej na plátně
7/ RYBY, 1994, 125x100cm, olej na plátně
8/ ZELÍ, 1995, 175 x140cm, olej na plátně
9/ VEJCE, 1995, 35x35cm, olej na plátně
10/ PROLOŽKA, 1995, 35x35cm, olej na plátně
11/ MAKOVICE, 1995, 35x35cm, olej na plátně
12/ PROLOŽKY, 1995, 130x160cm, olej na plátně
13/ ODPADKY, 1995-96, 175x140cm, olej na plátně
14/ RAJČATOVÁ NAŤ*, 1997, 103x110cm, olej na plátně
15/ NAŤ KUKUŘICE*, 1997, 103x110cm, olej na plátně
16/ NAŤ BROKOLICE*, 1997, 103x110cm, olej na plátně
17/ LISTY, 1998, 50x50cm, olej na plátně
18/ STRNIŠTĚ, 1999, 50x50cm, olej na plátně
19/ LOUKA II, 1999, 160x130cm, olej na plátně
20/ MÁKY V OBILÍ, 1999, 160x130cm, olej na plátně
21/ PODZIM, 1999, 160x130cm, olej na plátně

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO