Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

PAS DE PARIS, Současné francouzské umění z oblasti Alsace, Languedoc-Roussillon, Franche-Comté, Hérault

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 18. 11. - 30. 12. 1998

Výlučnost centra (s funkcí správní, organizační, administrativní, kulturní etc.) je podmíněna existencí širšího celku, přitom paradoxně právě jeho popíráním svůj význam centrum získává.

Již na začátku roku 1996 se počal krystalizovat záměr Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory uspořádat výstavu současného francouzského umění. K rozhodnutí zaměřit se na zcela konkrétní cíl výstavy, to jest prezentovat současné umění vznikající mimo pařížskou scénu přispěla v průběhu její přípravy řada okolností. Jednou z nich bylo i v říjnu a listopadu 1996 uvedení pražské výstavy kurátorky Terezy Bruthansové s názvem Francouzské umění 90.let (I.část), která představila české veřejnosti pět současných mladých francouzských umělců z Paříže. Mimoděk se tak uzavřel hned úvodem jeden ze směrů, jímž mohl být případně výběr autorů kutnohorské výstavy veden. Tato vlastně "šťastná" okolnost způsobila odklon od v Čechách takřka obligátní linie uvádění umělců pařížského centra. Vedle této úvodní korekce mělo vliv na zaměření výstavy Pas de Paris i získání kontaktů Galerie Felixe Jeneweina s francouzskými institucemi živě pečujícími o současné umění konkrétních oblastí - Regionální ředitelství kulturních záležitostí Alsaska ve Štrasburku (D.R.A.C.) a Úŕad kulturních akcí départmentu Hérault v Montpellier (O.D.A.C.). Množství informací o současné výtvarné scéně départmentu Alsaska a Héraultu, které galerii poskytly představovalo konkrétní základ pro konečné rozhodnutí o výběru zúčastněných autorů.
Výstava není a nemůže být reprezentativním průřezem vším, co současné výtvarné dění ve Francii nabízí, je spíše dílčí sondou do tohoto velmi variantního prostředí. Přesto i ve své omezené povaze aspiruje na to být dokladem uměleckého potenciálu bujícího i mimo centrum Francie. Může snad i přimět ke komparativnímu zamyšlení nad situací do jisté míry i shodnou v rozvrstvení tvůrčího potenciálu Čech a Moravy a k uvědomění si paralely v centristickém způsobu vnímání oblasti kultury, včetně výtvarného umění, u nás a ve Francii.

Etienne Bossut / *1946, Saint-Chaumond

BAS RELIEFPlastické objekty Etienna Bussuta jsou výsledkem soustředěného a trvalého zájmu o předmětný svět každodennosti. Všední věci, kterými se obklopujeme nebo ony obklopují nás, s omezeným trváním, fungují nezávisle s vlastní estetikou a logikou. Jsou stejně dobře symbolem této konzumní společnosti jako dokladem absurdity naší závislosti na sekundárnosti jedné z částí světa tzv. druhé přírody. Autor pracuje výhradně metodou odlévání objektů z barevné polyesterové hmoty umožňující mu snímat posmrtné masky předmětů omezeného trvání zachycující je v různých okamžicích jejich stavu a existence. Sama metoda odlévání odkazuje na sériovou povahu předlohy a zároveň je nejdokonalejší ve zpodobení konkrétního předmětu. Opakování totožných prvků a logické řazení jejich sestav s sebou často nese i výraznou celkovou rytmizaci instalace. Bossutovo dílo Bas relief - odlitek gramofonové desky v kombinaci se zvukovým záznamem (písně americké folkové skupiny 60.let - Peter, Paul and Mary) upomíná na prostou funkci předmětu a současně zastupuje fetišistický symbol konkrétní doby. Bez ohledu na nabízející se srovnání objektů Etienna Bussuta s odlévanými předměty Jaspera Johnse, nejsou pouhou soudobou reflexí amerického pop artu šedesátých let. Jsou vytvářeny v odlišném dobovém kontextu, s vlastními specifickými rysy a sledujícími jiné aktuální tendence pomocí jasného a přesvědčivě formulovaného uměleckého programu.

Clarbous / *1946

Do projektu Pas de Paris byly zařazeny některé monotematické Clarbousovy práce - lettristické objekty, které vznikly v letech 1991 - 1996 v dosud neuzavřeném cyklu na téma Le Ciel (čes. obloha, nebe). Slovo "le ciel" se objevuje buď jednotlivě či opakovaně na povrchu různých materiálů (sklo, PVC folie - bubliflex, filmový pás) užitých na Clarbousových kontemplativních objektech. Konkrétní slovo se stává zároveň estetickým i sémantickým prvkem, je nositelem obsahu a komunikačním elementem. Vedle aktualizace lettristického principu, který má zejména ve francouzském umění tradiční platnost, se Clarbousovy práce vyznačují schopností tvořit obsahovou a formální jednotu. Záměrná autorská obsese je doprovázena důslednou preparací obšírnosti zvoleného tématu dospívající až k nejprostšímu detailu a základnímu prvku. Dosažení elementárnosti je podporováno i vesměs geometrickou kompozicí díla. S povahou tématu, které může být vykládáno s religiózním podtextem koresponduje také subtilnost, křehkost a transparentnost materiálu. Clarbousovy práce nejsou tvořeny se záměrem provokovat ale spíše neseny zájmem o splynutí s universem či vysvětlit, nebo najít a pochopit jeho podstatu uměleckým přístupem.

Marie-Josephe Daloz / * 1964, Strasbourg

Charakteristickým tématem práce Marie-Josephe Daloz je naznačování prostoru a hmoty promítající se do konkrétních forem plastik s nehmatatelným pokračováním v prostoru. Základním prostředníkem k vyjádření tématu jsou otevřené či uzavřené formy sádrových objektů přírodní morfologické povahy. Lyrizace díla zde ustupuje převažujícímu pocitu tajemna. Povrch odlitku je strukturován vizuálně i hapticky konvexními stopami pracovního nástroje, jímž je forma hloubena. Přechod mezi konkrétním fragmentem a jeho naznačeným pokračováním je v hladkém řezu (kruh, ovál), akcentovaném výraznou barevnou polychromií - červená, žlutá, modrá. Povrch sádrových objektů koresponduje s gesticky pojednanou velkoformátovou malbou autorky, jejíž okraje jsou záměrně ukončeny v odstupu před okrajem plochy obrazu. Jsou dalším náznakem tušení jiného prostoru v dvourozměrné formě. Malby užívají kombinace základních barev používaných pro polychromii objektů s černou a mohou být velmi dobře vnímány ve vzájemném vztahu - instalaci.

Ilana Isehayek / * 1956, Canada

Obrazy, objekty a instalace Ilany Isehayek, se zlehka pohupují na vlně postmoderního návratu k tradici a historii, historii sahající až do hloubky věků. Jejich společným znakem je fascinace iracionalitou magie. Objekty i reliéfy doplňující malbu na ploše obrazů jsou fiktivními magickými předměty. Reliéfy vystupující z obrazu směřují od dvorozměrnosti k plasticitě. Od roku 1991, kdy proběhla ve Štrasburku její výstava Carnets de voyages (Poznámky z cest), se v jejích pracech objevuje symbolika cesty v čase a prostoru. Řady podivných navigačních přístrojů či hroty tajemných objektů (lodí) pronikajících časem a prostorem se doplňují s fragmenty upomínajícími na setkání s jinými místy. Zvolené materiály - dřevo, kov jsou dokonalé ve zpracování a výsledek se vyznačuje noblesou a sugestivní přesvědčivostí. Záběry z instalací objektů Ilany Isehayek připomínají mnohdy spíše než záběry do galerií umění pohledy do lodních doků. Její zajímavé objekty čerpají z tvarosloví pradávné dřevěné lodní architektury křížící se s kovovými lineárními konstrukcemi poplatnými duchu konstruktivismu a modernismu 20.století.

Jean-Francois Nourisson-Moncay / *- 1958

Jean-Francois Nourisson-Moncay se zabývá výtvarnou formou historií ústní, písemné i obrazové komunikace. Nepřetržitá každodenní dotěrnost přívalu navzájem se přehlušujících informací poskytuje zdroj inspirace mnoha současným umělcům. Proud informací nepodstatných bagatelizuje závažné, rozdíl mezi nimi je stírán kvantitou. Slova i znaky písma se rozmělňují, ztrácejí svůj původní význam a nabývají nový. Vystupují na povrch plochy autorského litého papíru a jejich shluky vytváří abstraktní tvary s různobarevnými hodnotami. Odkazují přitom stále na svůj původní zdroj, komunikační papírové médium. Vedle zřejmého záměru reagovat na historický vývoj aspektů komunikace nebo srovnávat jejich původní a současné rysy využívají autorova díla estetiky znaku písma. Esteticky působí často i samotná plocha a struktura papíru - litého, lisovaného nebo obojí. Takový mechanismus výtvarné práce s výtvarným materiálem (a převracením optického a sdělovacího významu znakové informace) poskytovaným tiskovinami hodnotného či banálního rázu asociuje mechanismus procesu mediální komunikace. K materiálům užívaným Jean Francois Nourisson-Moncayem se vedle potištěného papírů a celulózy řadí i ostatní nosiče informací - použité magnetofonové a video pásky, uplatňující se v chaotických skrumážích nebo i v plátech utkaných z tohoto materiálu. Podobně jako u Warholova recyclingu je zde původní ztráta funkce předmětu - jeho užitná hodnota, nahrazena funkcí novou, která jí umožňuje zapojit se znovu přičiněním umělce do systému a řetězce spotřeby.

Caroline Muheim / *1958, Baillargues

Ke klasickým technikám - malbě, kresbě, sochařství apod. se pojí dnes, původně jen další z reprodukčních technik, i fotografie. Její cennou schopností je zprostředkovat dalšímu divákovi vizuální kontakt s konkrétní situací či jednotlivým objektem dříve vlastní jen kresbě, malbě nebo sochařství relativně méně komplikovaně a věrně. Tvorba velkoplošných reprografií Caroline Muheim je v relaci s její další kresebnou, malířskou, instalační a fotografickou tvorbou. Je mnohdy řízena záměrem autorky fixovat osobní vjem (zážitek z cesty, kontakt s předmětem) výtvarnými prostředky. Dokumentovat jeho zánik nebo ho konzervovat a uchovat před ztrátou a zapomněním. Práce jako Wisch-bones a Ptáci (Oisseaux) jsou vizuálním osobním relikviářem, vytvářením orientačních bodů v čase, možnosti uchýlení se k něčemu známému, poznanému před vstupem do lákajícího neznáma. Monumentalitu černobílých zvětšenin kostí a ptačích skeletů podporuje monotónnost jejich nezávazného tmavého nebo světle šedého, nerozptylujícího pozadí.

 

Pendha /*1972, Dakar, Senegal

Malba a kresba mladé Afričanky původem ze Senegalu tvořící od roku 1993 v Montpellier obsahuje výsledky vzájemného ovlivňování evropské malby a africké výtvarné tradice s etnickými rysy. Ohnivá barevnost jejích figurálních kompozic, aktů, rituálních masek je schopna navodit atmosféru palčivého žáru, nekompromisních, ostrých zlomů světla a stínu, atmosféru prostředí, které nekompromisně směruje duševní procesy nezřídka jen k vlastním pocitům fyzičnosti a existenci tělesné schránky. Z této zkušenosti Pendha vytěžila v předcházejících dvou letech introvertní olejomalby pokoušející se vyjádřit vztah sounáležitosti jednotlivce k celku - lidskému druhu a analyzovat identitu vlastního subjektu. Takřka pointilistická povaha malby skládá z mozaiky krátkých plošných tahů štětce reálné taktilní jevy, výseky a detaily ženského těla bez přílišného důrazu na jejich původní trojrozměrnou formu. Navzdory tomu tyto reálné jevy při bližším "ohledání" samy vystupují na povrch a naplňují autorský koncept o návaznosti částí na celek. Tato díla doplňuje i cyklus kolorovaných abstrahovaných kreseb fantastických anatomických usebrání nacházejících podklad na stránkách atlasů anatomie, v řezech lidskou hlavou se zvýrazněním umístění různých orgánů. Podobně jako na plátnech maleb se obraz i zde skládá z lineární sítě vaskulárních systémů a informativních barevných ploch jednotlivých částí orgánů.

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO