Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

SVATOPLUK KLIMEŠ, Stratifikace ohně, kresby, obrazy, instalace, performance

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 01. 10. - 16. 11. 1997

Výtvarný projev Svatopluka Klimeše se pojí nedělitelně s ohněm a záměrným využíváním jeho skryté symboličnosti, schopnosti fascinace všemi jeho zástupnými projevy (plamen, popel, dým) a stopami. Projevy, jež jsou stálým důkazem jeho nezpochybňované síly. Ve výše citovaném díle Psychoanalýza ohně se Bachelard vyjadřuje o ohni těmito slovy: ..."Skoro bychom věřili, že právě oheň byl prvním předmětem, prvním jevem, o němž lidský duch přemýšlel; ..."
Klimeš o něm a jeho schopnostech přemýšlel v souvislosti s hledáním jiné umělecké formy. Jako s novým výrazovým prostředkem, "schopným měnit barvu a tvar materiálu", s ním začíná pracovat zhruba od 70. let již v průběhu svého studia na Akademii výtvarných umění. Na základě počáteční fáze prověřování této nové možnosti došlo brzy k jejímu trvalému zakotvení v Klimešově práci. Nová a zpočátku snad i okrajově chápaná možnost se projevila v následujících letech jako charakteristický a osobitý rys Klimešova vyjádření. Pro autora samého a jeho tvorbu nabyla téměř kontinuálního významu. Živý oheň Klimeš používá k opalování použitého materiálu, dřeva v případě objektů, papíru u kresby a obrazu. Papír, univerzální klasické médium, vždy schopné vizualizovat výtvarný záměr a sdělení, je pro své hořlavé vlastnosti ideální pro řízený a záměrný kontakt s ohněm. Lineární kresba vzniká užitím elektrické pájky, nebo hořlavé substance bengálského ohně nasypané na plochu papíru. Tato látka po vznícení vytváří kresbu s jinými kvalitami, než je tomu při kontaktu s rozžhaveným kovem - hrotem elektrické pájky, kovovou raznicí, drátem apod. Otvory, vymezení prázdnoty, vzniklé propalováním se stávají časovým záznamem, ohraničením definitivního tvaru, určujícím následné vztahy všech ostatních komponentů obrazové plochy, protikladem k měkkosti pálených linii a otisků.
Stratifikace ohně v Klimešově tvorbě je spíše vedena horizontálně, všechny projevy ohně jsou řazeny vedle sebe se stejnou kvalitou a významem i když zastřešující se zdá, nebo by se mohlo jevit užití ohně v jeho živé podobě při Klimešových performancích. Čistý oheň, se odhmotňuje na hrotech plamenů, kde jeho barva přechází v téměř neznatelné chvění. Performance kalkuluje s jeho mystickou silou a emocionální efekt plyne z pocitu derealizace jeho hmotné podoby. Autor určuje algoritmus performance rozmístěním i volbou druhů, množství a kvality hořlavých materiálů. Zůstává agensem děje ještě i tehdy, když hypnotické schopnosti ohně koncentrují pozornost diváka. V procesu hoření je pak oheň akcentem pohybujícím se po dějové linii. V mnoha Klimešových performancích je spolu s ohněm užívána i voda (statičnost). Voda, její podvědomě chápaná povaha, je ohni limitním prostředím a zároveň přirozeným protipólem svou povahou, skupenstvím, rozdílností teplotní atd. Zároveň platí, že oheň sám vtiskuje každé z Klimešových performancí, místu i času s nímž se pojí, stejně jako vztahu mezi dějem a konkrétními diváky a autorem samotným pečeť neopakovatelnosti. Klimešovy performance se logicky začleňují do vstupní části jeho prezentací.
V 80. letech Klimeš vytváří své obrazy, kresby a objekty, kombinací koláže a ověřené metody pálení papíru. Nostalgické obrazy o pomíjivosti smyslu věcí, vznikající tehdy lepením tapet a dárkových papírů na plátno s olejomalbou, těžily z estetiky a zdobnosti potisku dané stereotypním opakováním tištěného vzoru. V jejich názvech jako Sen kuřáka (1989), Sen odnaučené kuřačky (1989) aj., se zračí Klimešův subjektivní smysl pro zábavnost, hravost a tak i odstup k vážnosti daného tématu. Zábava a hra je obecně u Klimeše znakem ozdravného smyslu pro předem připravenou a možnou kritiku vlastního sebeuspokojení. Letmé přenášení se od tématu k tématu pak dává autorovi možnost vyvarovat se tvůrčí konzervativitě a stagnaci.
Krajinami a záznamy z cest se jeho obrazy a kresby stávají od poloviny 90.let (Pohoří Cariboo, 1995; Lososi Sockeye, 1996; Uvězněn v ledovci Columbia Ice Glacier, 1996; Ďáblova vrata na Fraser River, 1996), ustupují od obsahu dříve inspirovaného historií nebo osobními zážitky (Twin Peaks, 1994; 12 apoštolů, 1994) a historickými událostmi (Sudety,1994 -1995). Kombinace malby akrylem na plátno s koláží papírových útržků a pálením je nyní Klimešem doplněna o nový prvek - leštěný grafit. Grafit, jehož schopnost opticky cizelovat strukturu podkladu se používá obvykle při povrchové úpravě kovů, je nyní objeven pro dosažení nové a v malbě neobvyklé kvality. Syté, tmavé plochy nejsou černou neživou sterilní hmotou, ale představují vyabstrahovanou podstatu země. Aktivní struktura dominantních černých ploch je vyvažována světlostí papírové koláže obohacené pálením, plochami s vlastní jemnou strukturou povrchu. Příznačná barevnost je někdy docílena prosvítáním tmavého podkladu částmi transparentního nízkogramážového papíru koláže. Varianty práce s ohněm jsou Svatoplukem Klimešem rozvíjeny v podobách svébytného uměleckého projevu, zprostředkovávajícího nám mystérium a tajemství lidské duše.

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO