Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

JAN KRISTOFORI, Doteky, obrazy, objekty, grafika

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 03. 09. - 28. 09. 1997

Jan Kristofori - Báseň o smutkuJan Kristofori se narodil v roce 1931 v Mukačevu. Výtvarné vzdělání získal na Střední uměleckoprůmyslové škole v maďarském Miskolci a v Čechách do roku 1948 na keramické škole v Bechyni. Padesátá léta se zapsala trvale do vědomí autora sedmi lety jeho věznění v jáchymovském uranovém dole za rozšiřování ilegálních letáků. Cílevědomá Kristoforiho výtvarná činnost se datuje od roku 1960, kdy se začal také stýkat a vystavovat s uměleckou generací 60.let. Byli to Mikuláš Medek, Antonín Tomalík, Karel Nepraš, Jan Koblasa, Josef Istler a další. Jejich jména jsou dnes samostatnými kapitolami v dějinách českého výtvarného umění 60.let. Kristofori se v té době přihlásil svými díly k programu hnutí českého informelu, jež byl autentickým projevem progresívního proudu poválečné abstrakce. Informel lapidárně řečeno, měl řešit postavení subjektu moderního člověka v současném světě, odrážel existenciální úzkost, skepsi a devalvaci hodnot v poválečném období. Tento záměr měly naplňovat mimo jiné nové formální postupy, uplatňování netradičních technik a materiálů jako příslibu něčeho nového. Strukturalisticky, drasticky ztvárněné obrazové plochy i formy plastik "jiného umění" naznačovaly, že výtvarný projev tehdy osciluje mezi obrazem a objektem - objekt je jakoby konstrukční součástí obrazu, malba pak navozuje dojem strukturace objektu. Informel patřil a bezpochyby patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v českém výtvarném umění tohoto století přihodilo.
Vedle otisku informelu, který prostupuje Kristoforiho dílo od začátku až po současnost se do jeho práce promítají i jeho životní osudy. Na základě vlastního rozhodnutí, odchází v srpnu 1968 do emigrace jako mnoho jiných, kteří nemohli souhlasit s rozpory bývalého režimu. V lednu 1968, po smrti Jana Palacha, se sice vrací, ale na podzim téhož roku odjíždí natrvalo do Norska. Dílo Jana Kristoforiho se pak stalo svědectvím a ostře kritickou výpovědí o režimu a jeho mechanismech, popírajícím svobodu a právo na individualitu. V této souvislosti se nám dostává možnosti konfrontovat naši vlastní zkušenost s výtvarnými záznamy autorova hlubokého osobního prožitku. S tímto vědomím je pak můžeme chápat bez obvyklé příměsi patetičnosti a skepse. Pro autora závažná 60. a 80.léta jsou zde zastoupena výběrem prací, který je jen krátkou sentencí, ale i ve své zlomkovitosti může být dobrým popisem tvorby z tohoto období. Nám dokládá také dobu, kdy si Kristofori poprvé osvojil nadále pro něj charakteristickou formu. Barevná hmota je nanášena na pevný podklad v husté pastózní formě a destruována rytím, perforací a prorážením. Obrazová plocha je aktivována plastickou stopou mechanického procesu akcentující materii barvy.
Nejvýrazněji jsou na této výstavě ovšem zastoupeny práce z roku 1995 a 1996. Jejich barevnost je ve svém celku téměř spektrální a působí jako výtvarná hudební metafora. Také zde cítíme autorovy začátky v roce 1960, kdy byl inspirován světem jazzové hudby a vytvářel strukturální obrazy-objekty Armstrong, D.Ellington, M.Davis, Blues II, aj.. To souviselo ostatně s "destruktivní funkcí jazzu v totalitním systému", jak se vyjadřoval Josef Škvorecký. Tuto linii ve své tvorbě neopustil ani dnes a obrazový cyklus Doteky hudby je volně pojatým zpracováním konkrétních skladeb tentokrát vážné hudby. Podobně dekorativně a lyricky zpracovaný současný cyklus Doteky historie vychází z kombinace užívání letristických výsečí středověkých iluminací umístěných centrálně v ploše barevné struktury. Výsledkem je artistní estetizovaný projev daný namnožením dekorativity písma gotických iniciál a strukturovaného podkladu akrylátové vrstvy. Současné práce Jana Kristoforiho dokazují, že projevy staré i nové estetiky jsou schopny fungovat vedle sebe bez ohledu na spekulativní proklamace o vyšší kvalitě, o progresívnosti některé z výtvarných poloh a nových uměleckých směrů. Umění řídící se obecně platnými zákony nabídky a poptávky se může dokonce jevit o to více pestřejší a běžnému zájemci o to více zajímavější. Tato situace pouze potvrzuje obecný znak doby, jímž je právě tato pluralita projevující se ve všech oblastech kulturní, ekonomické, společenské i politické sféry.
Princip hledání krásna je protagonistům staré estetiky natolik závazný nakolik je v souladu s šíří srozumitelnosti, narativitou, platností jejich díla i obsahu sdělení. K těmto autorům lze dnes řadit i Jana Kristoforiho - malíře, ilustrátora, karikaturistu a všestranného umělce vůbec. 

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO