Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

OTTO HERBERT HAJEK (Německo), Znamení prostoru (Raumzeichen), barevné sítotisky (Farbserigrafien)

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 21. 05. - 29. 06. 1997

Otto Herbert Hájek - titulní stranaPo výstavě americké grafičky Karen Kunc v listopadu 1996 připravila Galerie Felixe Jeneweina ve spolupráci s česko-německou kulturní nadací Dědictví a budoucnost (Erbe und Zukunft) další výstavu zařazenou do zvláštního projektu galerie nazvaného Jiná inspirace představující významné zahraniční autory. Tvorba německého sochaře Otto Herberta Hajka (nar. 1927 v Nové Huti na Šumavě) byla uceleně představena prostřednictvím Národní galerie v Praze v roce 1988, této výstavě, ale předcházely již první Hajkovy výstavy v tehdejším Československu ve Špálově galerii v Praze a v Domě kultury v Bratislavě v roce 1966. Obě byly snahou o navázání násilně přerušené kontinuity v osobní i kulturní rovině. Osobní vztah k českému prostředí a kontakty s kolegy z oblasti umění, literatury a vědy spojil Otto Herbert Hajek se snahami Spolku Adalberta Stiftera (předsedou Spolku je od r.1982), který podobně jako on sám hledal možnosti rozvíjení česko-německých vztahů zvl. s důrazem na oblast kultury, jak sám říká "bez ohledu na všechny politické a ideologické zábrany a závory".
Otto Herbert Hajek je zastoupen v téměř 30 významných veřejných sbírkách v Německu i v zahraničí, k nejprestižnějším patří sbírka Spolkové republiky Německo, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Ostdeutsche Galerie v Řezně, Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, Národní muzeum v Caracasu, Collezione Marinetti v Římě, Institut umění v Minneapolis, Muzeum moderního umění v New Yorku, sbírky Jeho Veličenstva Alžběty II., anglické královny, Galleria degli Uffizi ve Florencii a rovněž Národní galerie v Praze.
Význam Hajkovy tvorby je dán jeho celoživotním hledáním integrity umění a architektonického prostoru. Aktivace lidského subjektu ve vztahu ke každodennímu prostředí člověka, zvl. městskému prostoru v jeho částech i širších celcích a humanizace tohoto vztahu byla zajišťována realizacemi Hajkových uměleckých koncepcí a názorů. Realizacemi náměstí jako uměleckého prostoru, například náměstí Viktoria v Mülheimu z let 1976-77, dále centrálních městských částí - příkladem je střed města jako umělecký prostor v australském Adelaide, realizováno v letech 1973-77, administrativních budov jako bylo Velvyslanectví SRN v Lomé v africkém Togu, jež je realizací z let 1979-81; pak doplňková budova a posluchárna fyziky Univerzity v Heidelbergu, 1977-81 nebo liturgických prostor např Kaple sv.Aurelia v Hirsau, 1953-56; Křížová cesta Maria Regina Martyrum v Západním Berlíně v Plötzensee, 1960-63 - Památník nacistického režimu jež je zároveň významným Hajkovým počinem v oblasti současné sakrální tvorby; dále kostel sv.Mauricia ve Wiesbadenu, 1967-69 či kostel sv. Michala v Trieru, 1969-81 a mnoho dalších a dalších realizací od 50.let po současnost.
Hajkovy sochy jsou potvrzením lidské existence a přítomnosti člověka, v konkrétním místě. Souvisí s jeho idejemi o hodnotě člověka, integraci a úloze umění ve veřejném prostoru, také prezentované jeho rozsáhlou přednáškovou činností po celém světě. Tyto ideje a teoretické práce vyústily v 50.letech do pracovních témat představovaných Hajkovými kovovými skulpturami v městském prostoru - Městská znamení a realizacemi v architektuře Prostorové uzly, Ikonografie měst, aj. Dalším významným tématem jsou od začátku 60.let Dráhy barev, na pomezí architektury a výtvarného umění. Se všemi uváděnými tématy se pojí stálý autorův zájem o komplexní řešení prostoru, tzv. umělecký prostor. Hajek pojímá městský prostor a prostor vůbec jako ateliér - místo, ve kterém vzniká umělecké dílo, ve kterém je umístěno, se schopností tento prostor aktivovat ve vztahu k subjektu, k lidskému vědomí, chápání, případně estetickým názorům. Touto svou základní koncepcí, vybočuje Hajkova tvorba z klasického obrazu pojímání umění, jako kvality vyhledávané pouze ze strany potenciálního konzumenta či zainteresovaného subjektu.
Přímočarost Hajkova ikonografického sdělení, kladoucího důraz na statický podklad, fungujícího beze zbytku ve spojení s architekturou, je dána jednoduchostí plastické formy a barevnou polychromií v signálních tónech, jednoduché, pro Hajka typické škále - modrá, červená, žlutá (někdy zlatá) a černá. Tato barevnost se objevuje v Hajkově malbě a samozřejmě i grafice. Moderní sítotisková metoda vyhovuje také požadavku na kvalitu tisku a zvýšený náklad zvyšuje aspekt dostupnosti jednotlivých grafických listů a přispívá k jejich rozšíření. Jednotlivá grafická díla jsou systematicky utříděna číselnými kódy, odpovídajícími
vždy širšímu tématu a pořadí prací v příslušném roce, a jsou také označena obvyklým číslem nákladu grafického listu. Obrazová plocha je členěna geometrickými tvary, liniemi a barevnými poli, podobně využívajícími znakovost geometrických forem - čtverec, trojúhelník, linie nebo kruh. Ikonografie je doplňována smyslem pro optické působení čistých barevných ploch. Vzdušné a uvolněné kompozice z počátku 70.let, v duchu modernistické expresivity, působí velmi dynamicky a liší se například od grafických listů z roku 1976 obsahujících nový prvek - striktní, technicistní, ale drobnější, mozaikovité rozčlenění plochy, rozšiřující danou barevnou škálu o tón šedé. Ze začátku 90.let pochází výrazné sítotisky s velkými čistými plochami a s průměty kruhů a trojúhelníků. Ve všech grafických listech jsou velmi dobře patrné všechny aspekty tvorby Otto Herberta Hajka, zvláště barva a prostorový dynamismus.
Grafická tvorba Otto Herberta Hajka, využívající techniku barevného sítotisku, je plně v relaci s ostatními projevy autorovy umělecké práce, tj. plastikou, malbou i architektonickými realizacemi a doplňuje je. Galerii Felixe Jeneweina byla pro příležitost této výstavy zapůjčena kolekce 11 grafických listů ze soukromé sbírky v České republice, doplněná o 13 barevných sítotisků z autorského archívu ve Stuttgartu. Celkem 25 barevných sítotisků představuje výseč z grafické tvorby Otto Herberta Hajka z let 1972 až 1995, která je obohacena o fotodokumentaci dokladující široký umělecký záběr Hajkovy sochařské a architektonické tvorby. Vystavené práce, myslím, mají i přes svůj omezený počet, daný ostatně prostorami a možnostmi galerie, schopnost vypovídat velice silně o všestrannosti a nadčasovosti Otto Herberta Hajka - autora s komplexním výtvarným myšlením, kterým posunul hranici uměleckého poznání.

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO