Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

Jan VYTISKA / ĎÁBEL MÁ TEN NEJMEDOVĚJŠÍ HLAS, DYŤ TO PŘECI VÍŠ, obrazy

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 03.03. - 28.04.2017

 

Jan Vytiska (*1985), původně rodák z Prahy, v sedmi letech přesídlil na Valašsko a mládí strávil v Rožnově pod Radhoštěm. Po maturitě na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí pokračoval ve výtvarném studiu na katedře intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity v letech 2005-2010 u Jiřího Surůvky. Kromě nesporného talentu je devizou Jana Vytisky jeho schopnost cíleně a vytrvale pracovat na vlastním růstu, uměleckém rozvoji a co nejširším základu intelektuálních vědomostí. Kromě výtvarného umění si udržuje rozhled v literatuře, věnuje se aktivně hudbě (od r.2013 v punkové kapele Johnny the Horse). Byl osloven subkulturními projevy jako je punková hudba nebo streetart. V patnácti čte beletrii a poezii beat generation, knihy A.Ginsberga, temné feťácké vize W.S. Buroughse, zajímá se o filmové umění v širokém záběru od existenciálních filmů po českou klasiku Trnkovu a Zemanovu. A také o český a moravský folklór.

V roce 2007 proběhly jedny z jeho prvních výstav, samostatná výstava Vytiskova v legendárním rožnovském punkovém klubu Vrah, kde vystavoval komiksové obrázky s popartovou barevností a jednoznačným příklonem ke grafickému lineárnímu projevu, pak společná výstava v Ostravě v Galerii Jáma 10 „Jiří Surůvka uvádí“ a v Ústí nad Labem v Galerii Emila Filly „Ropovod 10“. Následovaly další prezentace z nichž nejdůležitější byla v roce 2010 účast na Start Point v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře a její repríza v Knihovně Národního technického muzea v Praze. Pak Cena kritiky za mladou malbu Galerii kritiků v Praze v roce 2011 o rok později vstup na významnou přehlídku současné mladé tvorby VI.Zlínský salón mladých 2012 v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně.

Co se stalo, že Jan Vytiska upoutal pozornost na dnešní takřka nepřehledné pluralitní umělecké scéně? Přes to, že sděluje nereálné příběhy je osobní. Dokázal se vyčlenit z celku. I když používá známé formální postupy, pracuje s šokujícími iracionálními výjevy, opírá se o kulturní základy a folklorní tradice, leckdy pozapomenuté, někde živé a stále nabízející narativní linie pro možné mísení starého a nového. Přejímá subkulturní vzorce, jimiž se odlišuje od kultury majoritní. Předkládá jiný hodnotový systém, způsob myšlení a postoje odlišné od kultury dominantní. Podvědomá snaha o těsnější spojení s rodinou a blízkým společenským okolím je zřejmá v hledání nejhlubších kulturních asociací domácího folkloru. Vytiskův způsob vnímání světa je subkulturní programově, v hudebním projevu i v malbě. Ať stojíme na které chceme pozici, většiny či menšiny, je jasné, že jeho autenticita své místo získala na obou stranách.

Prohlásit o někom, kdo vyjde z vysoké umělecké školy, že je autodidakt, je možná smělé. Ve Vytiskově případě to není ale až tak úplně nepravdivé. Jeho postoje a přístupy k tvorbě byly odlišné, syrové a vedly ho vlastní cestou. Paradoxně k tomu přispělo přemístění mimo pražské centrum a zkušenost s ryzími základy valašských folklorních tradic, architektury, zvyků, masopustních masek a rejů, reziduální prastaré životní praxe. Sublimace variantní emocionality prostředí, barevnosti, monumentality přírodního rámce vedly k využívání metafor, nadsázky, grotesknosti. Vytiska pracuje s markanty, strukturou dřeva evokující roubené chalupy, s postavami vlčích lidí odvozených z masopustních masek, s rohatými pekelníky, detaily vyhřezlých očí, hořícími domy, pustou krajinou, velehorskými panoramaty, církevní a okultní symbolikou, stejně jako se streetartově letristickou symbolikou současnosti. Dalším výrazným znakem jsou anatomické poruchy a naivistické figurální zkratky. Absurditu a fantasknost podporuje Vytiska i názvy děl, např. Čerti řádijou, Crackonoš, Už idu, s jasným národopisným zabarvením. Používá směs expresivní malby s důrazem na kresbu jednotlivých postav nebo předmětů, střídá plošnost s plasticitou. Někdy jeho scény připomínají animovaný film, koláž nebo loutkovou scénu. Převádí tak formální postupy z jiných uměleckých disciplín do malby a má schopnost vybírat si ty emocionálně nejúčinnější. Hojně pracuje se symbolikou smrti, ale mísí českou tradici smrtky s mexickou (Old Skull Lovers, 2016; Nalitá smrtka, 2017). Ignoruje realitu a pracuje s kontrastem (Masopust Afterparty, 2016; Chlupáč, koník a slivovica, 2016). Zájem o epičnost je podporován volbou rozměrných horizontálních obdélníkových formátů.

V čem spočívá poselství Vytiskových obrazů? Je to pouze transformovaná autorská vize našeho světa? Světa v němž žijeme s nehmotným dědictvím našich předků? Nebo jen futuristický social crash painting? Ať tak či onak Vytiska je vždy úspěšným průvodcem rozměrem světa, který jsme zatím neviděli.

VYTISKA Jan Bosorka, 2015, komb.tech., 105x190 cmVYTISKA Jan Crackonoš, 2012, komb.tech., 150x270 cm

VYTISKA Jan Masopust afterparty, 2016, komb.tech., 120x180 cmVYTISKA Jan Old Skull Lovers, 2016, komb.tech., 120x180 cm

VYTISKA Jan Už idu, 2017, kombtech,  55 x  55

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO