Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

FRANTIŠEK MATOUŠEK / obrazy

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 04.11. - 30.12.2016

František Matoušek studoval na pražské akademii v letech 1993-1999 v ateliéru Jiřího Davida. Dva roky před ukončením studia už vystavuje se skupinou Luxsus v Galerii MXM a v Nové síni v Praze. Mimo jiné v tom roce, tedy 1997, jsme mohli jeho práce vidět také v Kutné Hoře na ateliérové výstavě Jiří David, Stanislav Diviš a jejich žáci. Výstavy pokračovaly. V roce 1998 v legendární brněnské galerii Na bidýlku u Karla Tutsche a v Malé Špálovce v Praze. Z posledních jeho samostatných výstav byla podstatná prezentace „de Nime“ v roce 2010 v Galerii DOX. Objevuje se také v důležitých výstavních kontextech skupinových. Podařilo se mu prosadit a stát se jednou z nejvýraznějších osobností mladé malířské generace druhé poloviny devadesátých let.
Od začátku Matouškova působení na výtvarné scéně, se mluví o jeho autentické formě, o volbě džínoviny jako média výtvarného sdělení ve spojení s malbou, kterou se mu okamžitě podařilo vydělit se z hmoty, kterou současná malířská scéna v polovině devadesátých let představuje. Tato volba měla jasnou souvislost s tím, že denim v době Matouškova mládí znamenal symbol svobodné volby a vůbec jiné kultury, než kterou vymezoval politický systém socialismu a zároveň souvisí s prvotním zájmem autora pracovat s tématem vizuální paměti.
Matoušek narušuje strukturu tkaniny a odpárává režněbílý útek od osnovy obarvené indigem, tímto složitým a pracným způsobem dosahuje podobných vizuálních účinků, které imitují moderní digitální procesy, kdy kresbu nebo celé téma skládají jednotlivé pixely na monitoru nebo tištěné ploše. To byl ovšem prvotní princip s kterým pracuje a který rastruje plochu podobně jako televizní obrazovka. Jeho portréty v druhé polovině devadesátých let demýtizují postavy pop kultury a hvězdy showbiznysu (Karel Gott; Kissáci, 1997; Marta Kubišová, 1997; Jiřina Bohdalová), přiřazuje jim zcela jinou pozici stylizovanou do dokumentačního záznamu. Tyto obsahy ale brzy střídají mnohem intimnější náměty z jeho osobního života, portréty členů rodiny, přátel, dětí. Zpracovává záznamy svých cest do zahraničí (Itálie, Norsko, New York, Španělsko, Chorvatsko, aj.), obrazy fungují jako vizuální zápisy pocitů z cizího prostředí nebo naopak jeho náhledy na důvěrně známou krajinu městského prostředí, kde žil, nebo krajiny a přírodu v níž mohl trávit chvíle odpočinku s rodinou. Úspornou barevnost denimu brzy doplňuje barevnou vrstvou a Matouškovy obrazy se stávají dokonalou symbiózou malby a podkladu, s tím, že podkladový materiál se propojuje s barevnou vrstvou v procesu, který využívá všech dostupných aktiv. Odpáráváním obnažuje struktury ve čtvercovém rastru, nebo vertikálním či horizontálním s měkkou textilní geometrií nebo až rozvolněnou vegetativní splývavostí, kterou umožňuje masivnější vrstva denimu a klasické lněné plátno malířské ji nedovoluje.
Barva se prosazuje u Matouška brzy po roce 2000 a dala jeho obrazům jiný řád a rozměr. Svým charakterem jsou plátna mnohdy na pomezí gobelínů a malby, alespoň vizuálně. I náměty jakoby se odkazovaly k historizujícím tendencím. Matoušek se pohybuje v čase a tvoří-li teď a tady, maluje to, co už tady bylo (Wen Kroy, 2004; Svatý Vít, 2007), když maluje záznam přítomnosti (Rádio, 2004; Kůň a poník, 2004, Dívka s kotvou, 2011, Františka, 2011) ani ten za přítomný považovat nemůžeme, když ho popírá už samotnou zdlouhavostí svého unikátního tvůrčího procesu. Někdy kombinuje odpárávané světlé struktury osnovy s malbou, která je schopná tyto efekty imitovat, jindy barva zalévá plátno masivní vrstvou hladké plochy. Matoušek je jednoznačně malířem, který přesně ví, co dělá a zaujme nejen zobrazovaným námětem, dovoluje nám se účastnit jeho fascinace vlastní fungující autenticitou. Pozoruhodným faktem zároveň je, že ačkoliv je schopen dosáhnout v malbě takřka realistických účinků, jen velice zřídka používá jako předlohu fotografii, naopak i v krajině maluje reálnou situaci.
Tato výstava je autorovým výběrem obrazů z let 2011 - 2016. Nemáme sice možnost zde vidět jeho americké krajiny z roku 2009 nebo jinou jeho americkou sérii skvělých Pohledů z okna (2012), ale díky za důležitá Matouškova intimní rodinná plátna z roku 2011 jako jsou Františka, Chlapec se psem, Raf nebo Dívka se psem a pak samozřejmě za naprosto dokonalé příklady jeho krajinářských schopností, jimiž jsou obrazy jako Svratka, Berounka, Anděl nebo Dobřichovice z posledních dvou let 2015 a 2016. Vcelku právem můžeme sami zjistit, proč bývá tato část autorovy malby srovnávána s prací impresionistů.

Anděl, 2016, akryl, vypáraná riflovina, 70 x 57 cmAnička, 2014, akryl, vypáraná riflovina, 56 x 40 cm

Berounka, 2015-16, akryl, džínovina, 60 x 92 cmDívka se psem, 2011, akryl, džínovina, 175 x 300 cm

Františka, 2011, akryl, džínovina, 175 x 195 cmHráči karet, 2015, akryl, džínovina, 20 x 26 cm

Chlapec se psem, 2011, akryl, džínovina, 160 x 180 cmKateřina, 2016, akryl, džínovina,160 x 150 cm

Kindertherapie, 2012, akryl, džínovina, 25 x 20 cmLucie a Franz, 2016, akryl, džínovina, 49 x 32 cm

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO