Sankturinovský dům, Palackého náměstí 377, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

XII. SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ, JENEWEIN – KUTNÁ HORA

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlašský dvůr, 07.09.2012 - 31.10.2012

Jeneweinovské sympozium v Kutné Hoře se od svého začátku jevilo jako implementace myšlenky, revokovat téma a obsahy z dnešního pohledu anachronické a přežité. Vyšší ideová hodnota tohoto projektu spočívala v záměrné aktualizaci díla kutnohorského rodáka Felixe Jeneweina (1857-1905), umělce ve své době osamoceného přesto pověstného morálními zásadami a kvalitami. Tyto souvisely i s jeho názory uměleckými a humanistickou hloubkou figuralistické tvorby Jeneweinovy nahlížející skrze historická a náboženská témata do nejryzejších pocitů individua i jeho postavení v tehdejším světě.

Dnes je sympozium samostatným organismem, který po dvanácti letech existence nabral jiný směr a význam. Žije vlastními zákonitostmi a je mnohem otevřenější, než jak se jevilo při jeho vzniku. Co ale zůstává, je jeho funkce tvůrčí platformy pro současné umění vyvíjející se v přelomové situaci novodobých společensko-politických změn konce dvacátého začátku jednadvacátého století. Tyto změněné společenské podmínky ještě více akcentují uzavírání se do vlastního já, k větší subjektivitě, ke sledování vlastních problémů a stále tvrdší ekonomická situace tomu jen napomáhá a přispívá k tendencím pojmenovávat spíše to, co se týká každého z nás bezprostředně než komentovat širší záběr zorného pole.

Individualismus ve smyslu sledování vlastního uměleckého programu se projevil i v letošním ročníku sympozia, kterého se zúčastnilo pět autorů – Tomáš Absolon, Josef Achrer, Blanka Jakubčíková, Denisa Krausová a Luděk Rathouský.

Tomáš Absolon (*1987) studoval malbu v letech 2007-2010 na pražské akademii v ateliéru malba III doc.Michaela Rittsteina, po stáži na VŠUP v ateliéru Jiřího Černického přešel v loňském roce do ateliéru Jiřího Petrboka. Jeho sklon k figuralismu byl vždy kombinován se zájmem o expresivní zobrazování krajiny nebo prostředí a reálný výjev postavy nebo předmětného segmentu je v ploše abstraktního pozadí ustanoven jako prvek koláže. Prostor jakéhosi autobiografického děje nebo spíš pozorování se tříštil do mnoha rovin. Nyní se Absolon soustředil už na úlohu vymezování prostoru jednoduchými barevnými střepy ve spojení s osvědčenou roztříštěností barevné expresivní struktury, kterou získal z předchozího studia znázornění přírodních materiálů. K jeneweinovským tématům se vztahuje jen zcela odtažitě. Během pobytu v Kutné Hoře procházel kutnohorské kostely, odkud čerpal spíš vjemy z působení prostředí města, architektury, světla, konstrukce prostoru, barevných změn a nálad. Soustřeďuje se v prostoru na záchytné body – linie, signifikantní zapamatovatelné tvary, abstrahuje sdělení do jakýchsi emocionálních výpovědí prožitků a záznamů paměti.

Josef Achrer (*1982) prošel v letech 2004 – 2010 ateliery malby na VŠUP u Stanislava Diviše a na pražské AVU u Michaela Rittsteina. Na rozdíl od mladšího Tomáše Absolona je mu abstraktní poloha naprosto vlastní a pro jeho tvorbu je typickou. Konstruuje obrazovou plochu pomocí jednoduchého principu. Plocha je v jednom podkladovém tónu roztříštěném jemnou strukturou malby prosakující režnou tkaninou z rubové strany. Tématem jsou pak geometrické labyrinty, obrysy staveb modernich kubických tvarů (Teritorium č.49, 2012; Stavba č.7, 2012) nebo sakrálních (Teritorium č.15, 2012). Achrer sám mluví o znázorňování jakéhosi limitovaného prostoru, ve kterém se odehrávají nejrůznější projevy lidské činnosti, prostoru s existenciálním charakterem. Prostoru, který je symbolem determinace, stísněnosti, uzavření člověka a způsobem jeho dobrovolného vydělování se z přírody. Monochromatický obraz Krajina č.1 (2012) v neobyčejně citlivém podání s náznaky vrcholků hor, meandrů řek a cest je připomenutím protikladného systému ze kterého člověk vzešel. Počátek 21.století s narůstajícími pocity tísně z výsledků civilizačního procesu se u Achrera projevuje touhou po hledání vyššího řádu.

Blanka Jakubčíková: I hate so much Felix Jenewein, 2012, remakol, papír, 300 x 150 cmBlanka Jakubčíková (*1971) dokončila svá výtvarná studia v letech 1992-2000 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru Ivana Kříže, Jamese Janíčka a Václava Stratila. Stejně jako nacházíme u Jeneweina příběhy vycházející z biblické nebo historické tradice, nacházíme příběhy také u Blanky Jakubčíkové. Jakubčíková. Používá obraz v kombinaci se slovem. Slovo možná není až tak důležité jako jeho význam. Jako má význam barva má význam i zvuk slova a to i nevysloveného. Jakubčíková pracuje zásadně s kontroverzí. Staví vedle sebe protiklady do primárně složitějších vnímatelných celků. Její dílo je ovlivněné výtvarnou formou světa komiksů, reaguje na pocity ženy ve společnosti, zkoumá sexualitu, neguje řád jakéhokoliv druhu. Systém ale nefunguje, nezvolíme-li si adresný klíč. V Kutné Hoře se jím stalo bezděky jméno Felixe Jeneweina. Dříve jím byl ale stejně dobře Sigmund Freud, Ježíš nebo Kristus. Během sympozia vytvořila velkoformátový cyklus 10 temperových maleb – ženských figur. Dvě z nich se přímo odvozují kompozičně z Jeneweinova díla z cyklu Rodina zlodějů (Oběšená, 2012) a Věštkyně (The cruel End of Felix Jenewein, 2012).

Denisa Krausová (*1981) studovala 1999-2005 Fakultu výtvarných umění VUT v Brně u Margity Titlové-Ylovski; Martina Mainera; Vladimíra Merty a Michala Gabriela. Malba Denisy Krausové dá pojmenovat jako poetická, surealistická, symbolická. Krausová má výrazný smysl pro barvu a detail, pro konstrukci metafyzického prostoru. Používá charakteristickou škálu lomených pastelových barev a subtilní detaily s jemnou kresbou. Během sympozia pokračovala ve svých dříve započatých cyklech kuriozit a vycpanin. Jakkoliv ji upoutala morbidita jeneweinovských scén měla už vytyčenou svou vlastní verzi dekadence. V předchozích letech narazila na tématiku odvozenou ze sakrálního prostředí (Mexico II, 2010; Oltář I, 20111; Oltář II, 2011) a není jí cizí pracovat s její symbolikou. Kutná Hora jí dala možnost věnovat se cyklu bizarních domečků pro panenky naplněných symboly zániku a smrti (Kočka, 2012; Dům III, 2012) a komornějším verzím maleb z cyklu Vycpaniny s podivnými tvory, přátelskými dvouhlavými zvířátky, parožnatými králíčky.

Luděk Rathouský (*1975) známý dnes jako mluvčí umělecké skupiny Rafani nebo díky pedagogickému působení na VŠUP v Praze je absolventem pražské akademie výtvarných umění z let 1999-2005, kde byli jeho pedagogy Veronika Bromová, Jiří David, Michael Rittstein a Vladimír Skrepl. V roce 2010 začal pracovat na cyklu obrazů Nový obsah starých mistrů, kde využívá ikonografie gotických maleb. Kontakt s probíhající výstavou Europa Jagellonica u něj obnovil zájem o dříve zpracovávanou tématiku. Obrazy ze sympozia Smrt, Epitaf, Barbora, Svatá volně navazují na cyklus z roku 2010. Je ale fakt, že Luděk Rathouský se zabýval symbolikou smrti a otevřenými odkazy ke křesťanskému ritu už mnohem dříve (Krvavá neděle I, 2004; Krvavá neděle II, 2004; U cesty, 2009). V obrazech z Kutné Hory najdeme abstrahovaný figurální systém, bohatě dekorativní zlacené plochy pozadí výjevu nebo svatozáří Kristových učedníků. Rathouský využívá atributů gotické malby pro novodobé zpracování monumentálního tématu na záměrně voleném větším formátu plátna. Impozantní odkaz gotiky nespočívá jen ve výtvarném umění ale v celém kulturním systému a innternacionálním vazbám a propojením zemí křesťanského světa. Současná Evropa čekala mnoho set let na to aby podobného propojení dosáhla dnes a nestalo se tak díky duchovnímu sytému ale potřebám propojení ekonomiky a trhu. Srovnání které asi nepotřebuje komentáře.

XII.ročník Sympozia současného výtvarného umění JENEWEIN – Kutná Hora spojil na 14 dní pět umělců, kteří nejsou novými jmény české výtvarné scény. Workshop sympozia přinesl různé výsledky s vlastní autenticitou. Jeneweinovské konotace se objevily jen velmi okrajově, nicméně se ukázalo, že pracovat letos v rámci společného tématu bylo zajímavé i pro další umělce.

Tomáš Absolon: Bez názvu (Z cyklu Kostely), 2012, akryl, plátno, 40 x 30,5 cmJosef Achrer: Teritorium č. 15, 2012, kombinovaná technika, plátno, 30,5 x 40,5 cm

Denisa Krausová: Kočka, 2012, olej, plátno, 90 x 90 cmLuděk Rathouský: Smrt, 2012, akryl, plátno, 200 x 200,5 cm

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO