Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

XI. SYMPOZIUM SOUČASNÉHO
VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
JENEWEIN – KUTNÁ HORA

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 02.09.2011 - 30.09.2011

Jedenáctý ročník Sympozia současného výtvarného umění JENEWEIN – Kutná Hora proběhl tradičně v prvních dvou červencových týdnech. Zúčastnili se ho čtyři autoři – Petr Písařík, Zbyněk Sedlecký, Vladimír Skrepl a Adam Štech. Tématem sympozia zůstala „Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění“ s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. Workshop sympozia byl opět doprovázen probíhající sezónní výstavou Felix Jenewein (1857 - 1905), studie a definitivy, jež představuje obměňovaný výběr prací ze sbírkového fondu ve správě Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory. V průběhu let 2000 - 2011 se stalo sympozium jakýmsi samostatným organismem, který se vyvíjí a řídí vlastními zákonitostmi a je generálně zastřešen citovaným hlavním tématem. Důležitým faktem bylo v letošním roce například přenesení tvůrčích prostor objektu bývalé „hasičárny“ v Lierově ulici do bývalého městského pivovaru Lorec. Prostor hasičárny totiž získával postupně svůj vlastní význam pro další a další účastníky sympozia a kumuloval v sobě tradici sympozia i přítomnost autorů, kteří jím prošli. Neuvědoměle působil jako jednotící element a vyzýval přirozeně ke konfrontaci. Oproti tomu obchodní a administrativní kanceláře v přízemním traktu pivovaru, stejně jako hala údržby zely prázdnotou a jako umělecký tvůrčí prostor, jímž se letos dočasně staly, byly dosud naprosto sterilní. Nemůžeme samozřejmě jakkoliv podceňovat schopnost autorů vyjadřovat se k tématu sympozia v nově vzniklé situaci. V každém případě je zřejmé, že následkem je téměř úplné uvolnění se od narativnosti jeneweinovských obsahů a námětů. Popisovat to, co se odehrává na sympoziu, není sofistikovanou konstrukcí, ale opírá se především o naprosto reálnou zkušenost kontaktu s autory, s tvůrčím prostředím, se zázemím projektu v daném čase, tj. s městem, i o přirozenou možnost sledovat průběh práce na nově vznikajících dílech. Charakter každého ročníku sympozia je vždy úplně jiný a zajímavý nejenom svými výsledky, ale utvářeným sociálním prostředím, kontextovými vazbami, autorskou komunikací i pracovním procesem. Pozice organizátora sympozia byla vždy v této jeho fázi důsledně pozorovatelská a samotný průběh sympozia nijak neovlivňovala, zároveň bylo jejím neméně důležitým smyslem zajištění pracovních podmínek autorům, v průběhu jednotlivých workshopů tak, jak to jen bylo možné. V té souvislosti musíme ale zmínit, že prvotní nástup sympozia se poměrně brzy začal potýkat s omezenějšími finančními prostředky a možný počet zúčastněných umělců byl tím i nechtěně redukován.

Písařík, Bez názvu IV, 2011, akryl, synt.barvy na pla., 100x100cmPetr Písařík (*1968) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde prošel v letech 1987 - 1994 čtyřmi ateliéry. Monumentální malbu studoval u prof. Jiřího Ptáčka, sochu a instalaci u prof. Stanislava Kolíbala, intermediální tvorbu u prof. Milana Knížáka a monumentální tvorbu u prof. Aleše Veselého. Pochopit Písaříkovu malbu asi nelze zcela bez znalosti jiných jeho výtvarných činností v oblasti designu, plastiky a interiérové tvorby. Petr Písařík pracuje s odpadovým materiálem civilizace a sestavuje z něj křehkost pocitu individua obydlujícího tento svět. Petra Písaříka zajímá především prostor, ne tedy jen věci, které se v něm ocitnou. Naopak. Vytvořil řadu instalací z předmětů, které svým působením v prostoru, ho samy ovlivňují, utvářejí a dávají mu nový smysl. Má neuvěřitelný smysl pro nuance estetiky materiálů, tvarů a barev, s nimiž pracuje. Shodou okolností vůbec první výstavou v Galerii Felixe Jeneweina, kterou začínala její obnovená činnost v roce 1996, byla výstava jeho. Přes to, co bylo řečeno úvodem, na kutnohorském sympoziu se věnoval pouze malbě a vytvořil cyklus pláten, propojujících čistou malbu s hodnotami strukturálními, používal korálky zalepené ve vrstvě emailu, využíval náhodných otisků, prachu písků nebo mrtvého hmyzu, který lákal světlem ke svým ještě mokrým plátnům. Z Jeneweinovy tvorby se identifikoval v Kutné Hoře s její barevností a estetikou jemnosti ohraničených detailů a barevných akcentů vymezených vůči velkým klidným plochám.

Sedlecký, Selection II, 2011, akryl, plátno, 130x81cmZbyněk Sedlecký (*1976) získával profesní umělecké vzdělání nejprve v Brně na Fakultě výtvarných umění v ateliéru malby prof. Jiřího Načeradského poté v letech 1998 - 2002 na pražské akademii u prof. Jiřího Sopka. Zbyněk Sedlecký se zajímá o městský prostor ať už obydlený či nikoliv, prostor, který má schopnost si udržovat svoji atmosféru a příběhovost. Skrývá v sobě schopnost upoutat pozornost, protože pracuje vždy s něčím, co známe anebo si můžeme myslet, že nám to co vidíme, něco připomíná a tak je zajímavé svou osobní blízkostí. Na sympoziu si naprosto ve stejných intencích Zbyněk Sedlecký vybral témata, která evokují figurálnost jeneweinovských témat, ale zároveň se vztahují k prostředí, které Jeneweinovu estetickou vnímavost formovalo. My sami se s ním denně setkáváme a nemusíme složitě pátrat po smyslu umění. Barokní vertikální stéla Baugutova Morového sloupu v Šultysově ulici je na Sedleckého plátně Selection I zjednodušena a oproštěna od jakékoliv stafáže. Socha světce Jana Nepomuckého v Barborské ulici před domem U varhanáře (Selection II) si zachovává dramatický torzní pohyb zčásti explicitní i pro extatičnost jeneweinovského výrazu. Jednotící je u Sedleckého způsob malby, tlumenější barevnost a volná zkratka se smyslem pro detail. Pohled na zrekonstruovanou bývalou továrnu na ocet (Selection III) v centru Kutné Hory s nahozeným křídlem střechy se vymyká historismu, nicméně souvisí se Sedleckého zájmem o plasticitu a dynamismus. Menší série obrazů moderních plastik calderovského typu (Bez názvu I – III) je možná vybočením ze sympozia, nikoliv však z pozic současné Sedleckého malby a doplňuje celkový náhled na jeho tvorbu.






Skrepl, Všichni do jednoho, 2011, komb.tech., 150x200cmVladimír Skrepl (*1955) studoval v letech 1976 - 1981 dějiny umění na filosofické fakultě v Brně, od roku 1981 do roku 1991 působil jako kurátor Galerie hlavního města Prahy. Praxi v oboru teorie umění vystřídala jeho vlastní umělecká činnost a od osmdesátých let patří k nejvýznamnějším českým uměleckým osobnostem, které předznamenávaly uměleckou strategii 90. let. V roce 1994 se stal vedoucím ateliéru malby na pražské AVU. Tvůrčí nasazení Vladimíra Skrepla během sympozia bylo příkladné a vyčerpávající. Ojedinělost jeho pracovní výbušnosti se projevila jak v početné sérii velkoformátových maleb s humornou nadsázkou neoficiálně pokřtěných „Co všechno Jenewein nenamaloval“. Tak i v cyklu asamblážových objektů zkompilovaných do neurčitých figurálních skulptur z lepenkových krabic, bakelitových hraček, spojovaných roztavenou umělou hmotou a barvami (např. Spálený echelon; To tě stejně nezachrání; Odborář z Makity, ad). Obě polohy doplnil ještě početný konvolut lepenkových desek popsaných barvou s extatickými nápisy nakladených na podlaze ateliéru jako instalace. Všechny tři Skreplovy projevy spojuje princip Skreplovy gestické tvorby na hranici poučené intelektuálnosti a bezprecedentního výronu umělecké emotivnosti. Jeho malby připomínají automatickou tvorbu řízenou souhrnem všeho, čím je vybaven vědomě i podvědomě a vrstvícího se přes sebe. S jeneweinovskými tématy se Skrepl propojil dodatečně vysvětlujícími existencionálními pojmenováními jednotlivých děl. Ale ponejvíce asi i svým pověstným individualismem.



Štech, Volavka, 2011, olej, plátno, 130x150cmAdam Štech (*1980) vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 2001 - 2008 u prof. Jiřího Sopka a u doc. Vladimíra Skrepla. Na přelomu let 2009 a 2010 pracoval Štech s databází obrazů nejrůznějších období, které používal pro koláže vznikající ve photoshopu a vytvářel z nich určité předlohy, které malířsky zpracovával. Přípravný proces je pro Štecha stejně významný jako samotná malba, které předchází. Malířský proces střídá oba přístupy, jak věrný přepis photoshopového základu tak i volnou spontánní malbu. V plátnech Adama Štecha pak sledujeme logicky prolínání časových vrstev, křížení současného obsahu s výsečemi z původních maleb mistrů renesance, baroka, klasicismu nebo modernismu. Přeneseně se zde využívá principu míjení se časových vrstev, který známe z děl Jeneweinových, kdy se na starozákonních výjevech objevují architektonické prvky s daným obdobím nesouvisející, nebo oděvy postav spadající do jiného časového období. Setkání Adama Štecha s Jeneweinem je tedy spíše principiální v tomto ohledu než jinak osobní nebo obsahové. Štecha ovšem zajímají klasická témata prvoplánově. Začínal se zátišími, nemaluje, co vidí, ale pracuje s obrazovým klišé. Nejblíže je Jeneweinově popisnosti Štechova Volavka s viktoriánskými náměty a torzem figury v rouchu, připomínající Jeneweinovy studie starozákonních postav. Téma mortality se objevuje na obraze Smrt jako mrož s odkazem k malbě modernismu. Adam Štech je letošním nejmladším účastníkem sympozia. V tomto roce je také nositelem Ceny kritiků za mladou malbu.

 

 

 

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO