Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

Jenewein - Kutná Hora
X. Sympozium současného výtvarného umění

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 02.09. - 28.09.2010

V roce 2000 uplynulo právě padesát let od vzniku Jeneweinovy galerie v Kutné Hoře. Tento počin byl přímou reakcí na myšlenku paní Marie Jeneweinové, která si přála, aby bylo nejenom zřízeno stálé Jeneweinovo muzeum, ale také aby se dílu jejího manžela kutnohorského rodáka a malíře Felixe Jeneweina (1857 - 1905) dostalo zasloužené pozornosti a úcty, které si zasluhuje. Muzeum výtvarného umění spravující Jeneweinův umělecký fond existuje dnes ve formě Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory.

Mezi významné aktivity této kutnohorské kulturní instituce patří po obnovené její činnosti v roce 1995 také speciální projekt – Sympozium současného výtvarného umění JENEWEIN - Kutná Hora. Sympozium ověřuje aktuálnost Jeneweinovy tvorby v současném uměleckém kontextu a zároveň poskytuje ojedinělou tvůrčí možnost umělcům, kteří přijmou podmínky a téma sympozia. Jubilejní letošní desátý ročník 2010 se konal jako v předchozích letech na téma „Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění“ s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. Zatím se deseti ročníků sympozia JENEWEIN - Kutná Hora účastnilo celkem 43 českých umělců a sbírka Jeneweinovy galerie se tak díky červencovým workshopům rozrostla o téměř stovku nových přírůstků z oboru malby, kresby, plastiky a fotografie.

Samozřejmě fakt, že se jedná o akci, která je jistým způsobem jubilejní, vybízí k určité bilanční tendenci. Ke zhodnocení každého z ročníků nebo jejich vzájemnému srovnávání ale již došlo v průběhu předchozích let. Ve zkratce tedy lze říct, co sympozium není. Není běžnou výstavní akcí a není něčím, co se „pouze“ opakuje. Po deseti letech naopak víme, čím je. Je charakteristické svou proměnlivostí a životností, má schopnost ovlivňovat své následovníky i účastníky, nabízí možnost komunikativní, vyjadřuje se k otázkám hodnot v umění i k hodnotám obecným. Stalo se významným přínosem pro sbírkotvornou galerijní činnost, má smysl dokumentační. Podporuje současnou uměleckou tvorbu, aktivuje lokální kulturu, svým významem přesahuje rámec regionu. Tato původně nenápadná část galerijního programu si získala oblibu u mladší části umělecké generace a minimálně i pozornost generace starší. Řekneme-li, že sympozium je pro umělce relaxací, zní to banálně, ale právě tento rys umožňuje tvůrčí koncentraci. Vytržení autora ze stereotypu obvyklého a známého prostředí, z nedostatku času, z jinak nutných povinností je dalším pozitivem sympozia.

X. ročníku sympozia se zúčastnili čtyři autoři - Josef Hnízdil, Aldin Popaja, Martin Salajka, Karel Štědrý. Zastoupeny byly tedy tři umělecké generace od nejstarší přes střední po nejmladší. Dílem díky výběru autorů a asi zčásti i odstupem od původního zaujetí tématem od počátku sympozia, což možná souviselo i s účastí velkých jmen naší malířské scény byl patrný silný zájem o konfrontaci se závažností Jeneweinových témat. S přibývajícími ročníky a i omlazováním oslovované autorské základny se dalo sledovat, že se řeší témata jeneweinovská jako zástupná a využívají se pouze k imitování jakési staré pravdy versus nové. Tím se myslí zejména odstup a odosobnění, které prostupuje veškeré dění ve společnosti, kulturu v to nevyjímaje. Recyklace individualismu v nastupujícím 21. století souvisí i s tím, čeho můžeme být svědky při porovnávání výsledků jednotlivých kutnohorských workshopů. Vždy nejsilněji se projevující téma mortality a existencionalismu jakoby se vyčerpalo ve své atraktivitě. Jediným pro koho je toto téma setrvale zajímavé byl Josef Hnízdil.

 

Josef Hnízdil (1952) studoval nejprve střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově (1966 - 1970), pak pokračoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hořicích obor sochařství (1970 - 1971). Autorův zájem o fungování v podmínkách svobodného světa ho vedl k opuštění vlasti a potažmo ke studiu na pařížské akademii (1974 - 1975) a vzápětí na Art Students League v New Yorku. S Kutnou Horou a mortálním tématem je Josef Hnízdil spjat jakoby trvale od roku 1991 po svém návratu do Čech, kdy zpracovává programově námět lidské lebky, v detailech, v kompozičních variacích, v malbě, kresbě i plastice. Vyhledává v nich nejen vztahy mezi bytím a nebytím, lebka je mu zároveň předlohou anatomickou i nositelkou příběhu nebo studijním materiálem psychologickým. Během sympozia se věnoval velkoformátové malbě vytvořil zde čtyři olejomalby Zahalená I, Zahalená II, Fialová drapérie, Zelená drapérie, které shodně samostatný objekt lebky animují umístěním do roušky z textilní drapérie. Emocionální působivost lebky v pozici živé postavy, dokonce oblékající se jako by žila a zbytek skeletu pouze nevidíme, je rafinovaným spojením odhalování zahaleného. Mystéria samotné lidské existence.

 

Aldin Popaja (*1971) studoval na Akademii výtvarných umění v Sarajevu (1990 - 1995). Jako rodák z městečka Jajce v Bosně byl přímým účastníkem bosenské války za nezávislost, která probíhala na území Bosny a Hercegoviny v letech 1992 - 1995. Tragické události, kterými prošel, poznamenaly jeho tvorbu a to zejména i po jeho přesídlení do Čech, kde pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1995 - 2000). Věnoval se fotorealistické malbě reflektující válečné zkušenosti a změny v životě obyvatel Bosny. Významným je také jeho období pedagogické, kdy působil na VŠUP jako odborný asistent v ateliéru malby. Popajova tvorba nejsoučasnější ustoupila od ryze realistických tendencí a zpracování větších námětových celků. Popaja bývá označen za malíře totožnosti. Eliminuje složitost vizuálních záběrů na jednotlivosti. Obecné na podstatu. Humanismus obrazů Jeneweinových vyplývá z křesťanských idejí, humanismus Popajův se opírá o vlastní přesvědčení o významu lidských vztahů, hodnot, identity. Současné Popajovy obrazy z roku 2010 zpracovávají už jen detail reálného předmětu na pozadí jiné materiálové struktury. Všímají si toho, co je hmatatelné v prvním plánu. Je důležité jen to, co je nám skutečně nejblíže. V Kutné Hoře použil jako základ pro akrylové malby Ležící malíř a Létající malíř detailní fotosnímky z náhrobku Felixe Jeneweina. Abstrahuje od témat jeneweinovských k samotnému Jeneweinovi.

 

Martin Salajka (1981) studoval malbu nejprve na brněnské FaVU (2002 - 2005) nicméně pro expresionistický autorův naturel byl důležitější asi jeho následující pobyt v malířském ateliéru Michaela Rittsteina na pražské akademii v letech 2005 - 2008. Salajka patří k významným individualitám současné mladé malby. V roce 2004 získal 1. cenu v celostátní konfrontaci výtvarného umění mladých autorů ArsKontakt, kterou uděluje porota složená z nejvýznamnějších současných uměleckých teoretiků. Salajkova rozevlátá expresionistická forma zvládá skvěle vyjádření soumračných ztemnělých prostorů, tichých zádumčivých krajin, tajemných vodních hlubin, zabydlených příšerami a živočichy – axeloty, mloky, rybími monstry, vodníky, kostlivci a duchy. Téma sympozia ho téměř odpojilo od jeho ukotvenosti ve vlastní zmíněné obsahové autenticitě. Jakkoliv výsledkem jeho tvůrčího úsilí v Kutné Hoře byla početná řada osmi obrazů Lipany, Pohřeb, Pokání, Hřbitov, Rakev, Pokání (podle F. Jeneweina), Rakve a Účastníci sympozia, nejdůslednějším propojením Salajkova přístupu a jeneweinovských obsahů se jeví obraz Lipany s plným smyslem pro úlohu barvy, výstavbu prostoru, salajkovskou náladovost opřenou o základ jeneweinovské kompozice.

 

Karel Štědrý (1985) je absolventem ateliéru malby na VŠUP v Praze u doc. Stanislava Diviše (2003 - 2010). Podobně jako Martin Salajka potvrdil svou pozici na soudobé mladé scéně před šesti lety získáním 1. ceny v soutěži ArsKontakt podařilo se to v letošním roce i Karlovi Štědrému. Štědrý není ani figuralistou ani vypravěčem, je barevným pozitivistou. Jeho malířský projev se ztotožňuje výhradně s abstraktní formou. Přes určité snahy o předmětnost zvláště v počátcích studia bylo patrné, že hlavní jeho devizou je excelentní smysl pro barvu, který si udržel i později, kdy klade stále více důraz na abstrahované formy. Amébní panožkovité tvary, pak plochy oživované měkkými plastickými pastelovými tvary, vystřídaly v Kutné Hoře kombinace barevných ploch inspirovaných protilehlostí přední a zadní strany hřbitovních náhrobků, jejich geometrií a strohostí. Vzniklo tak šest pláten Hrobka I až Hrobka VI, které jsou plně v intencích Štědrého výrazu a zároveň respektují téma sympozia.

 

Hnizdil_Zahalena_II_150x130_olej_platnoStedry_Hrobka_I_150x130_akryl_platno

Popaja_Lezici_malir_70x80_akryl_platnoSalajka_Lipany_100x120cm_akryl_platno

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO