Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

OTTO GUTFREUND (1889-1927)
kresby, plastiky

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 07.01. – 28.01.2010

 

Otto Gutfreund se narodil 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrtý z pěti dětí české židovské rodiny Karla a Emilie Gutfreundových. V letech 1895-1900 chodil do zdejší obecné školy, 1900-1903 do obecného gymnázia Františka Josefa I. ve Dvoře Králové. V roce 1903 přešel na c. k. odbornou školu keramickou v Bechyni, kterou tehdy vedl prof. Alois Porges (1865-1923), absolvent hořické kamenosochařské školy, pražské Akademie a vídeňské Uměleckoprůmyslové školy, známý Gutfreundova otce. Otto navštěvoval obor kamnářský, pak přestoupil do třídy hrnčířské, přesněji řečeno do třídy uměleckého hrnčířství. V letech 1905-1909 pak pokračoval v uměleckých studiích na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Osudový je pro Gutfreundův umělecký vývoj rok 1909. Na jaře toho roku se v Praze uskutečnila výstava Antoine Bourdella uspořádaná Sdružením výtvarných umělců Mánes. Bourdellovo dílo oslnilo mnoho pražských sochařů a ukázalo jim cestu k dynamicky pojatému novému klasicismu.

 

Gutfreund díky Josefu Mařatkovi poznává Bourdella i osobně a výsledkem je, že v listopadu 1909 odjíždí do Paříže, kde se zapisuje do kurzů sochařství na Académie de la Grande Chaumiére, které vedl Bourdelle. Během tohoto ročního studia se také seznamuje s uměleckými sbírkami a galeriemi v Paříži, navštěvuje sochaře Auguste Rodina, cestuje po Francii za gotickými památkami a stýká se s českými „Pařížany“ Otakarem Španielem, Bohumilem Kubištou, Antonínem Matějčkem (naším pozdějším význačným historikem umění), Františkem Tavíkem Šimonem, aj.

 

Gutfreund neobyčejně nadaný, inteligentní, vzdělaný a pověstný pracovní sebekázní a jistou zakonzervovaností a soustředěností tvůrčí si vštípil Bourdellovy názory. Sochař nemá jen modelovat, má být především matematikem, který staví masy podle předem uváženého plánu jako architekt. Když Gutfreund srovnával svého mistra s Rodinem uvědomil si, že Bourdelle postupuje při reliéfu právě opačně, že směstnává figury do jedné plochy a dává jim všem stejnou plastiku, že světelných efektů dosahuje záměrným přeháněním detailů do hloubky a rozvlňuje plochu na malé lámající se a narážející na sebe plošky. Zdroje Gutfreundova kubismu, s nímž přišel v roce 1911 do Prahy jako aktivní člen Skupiny výtvarných umělců, kde působili Václav Beneš, Emil Filla, Otakar Kubín, Antonín Procházka, Josef Šíma, Václav Špála, V. H. Brunner, František Kysela ad., nebyly jen vnější.

 

Po předfrancouzském secesním naturalismu dospěl Gutfreund k expresivitě a radikálním deformacím a analýzám tvarů. Do vývoje jeho práce se promítá naprosté zaujetí problémem. Studuje gotiku a obsahovou složku díla, dramatičnost stavu duše se má odrážet ve formě. Uvědomuje si, že ona formální i obsahová bohatost gotických plastik je výrazem jednoty stavu duše se zobrazovaným. V roce 1910 si Gutfreund zapíše do deníku „nechci mít nikdy vzorů ze současného světa, nechci vidět výstavy slabých sochařů, nechci pracovat pro výstavy“. Jím stanovené morální závazky způsobily náhlé obraty, které u něj bylo možné zaznamenat. V Gutfreundových písemnostech se objevuje jako důležitý pojem Idea. Současnému umění vytýká, že stagnuje a že se chce vyrovnávat prostřednostem z okolního světa a neupíná se k vyššímu cíli, jako to činilo umění gotiky, které plně sloužilo mystériu a sklánělo se pokorně před nadindividuálním Bohem.

 

Pro pochopení Gutfreundovy tvorby jako další reflexe autorových myšlenek toho období jsou důležité i jeho kresby. Nejsou jen doplňkem tvorby sochařské, tvoří rovnocennou a samostatnou oblast umělcova tvůrčího myšlení a i když vznikaly jako přípravné studijní práce k trojrozměrným dílům, představují další doklad jeho uměleckého myšlení a analýzu problémů od expresionismu ke kubismu. Pro výklad možná poslouží okrajově další Gutfreundova citace: „Strom má svoji pevnou kostru, a třebaže jsme ji neviděli, víme na základě zkušeností, že tato kostra existuje. U sochy však poznání empirické nic neznamená, protože socha není výslednicí pohybu hmoty, který by určoval její vnější formu.“ Gutfreundova tvorba se zjevně opírala o rozsáhlý aglomerát teoretických podkladů a vlastních formulací složitě zpracovávajících moderní teorie umění o vnímání objektivního, o úloze subjektu, o prostoru, o formě.

 

V roce 1911 se projevily u Gutfreunda první zřetelné snahy fasetovat povrch sochy podle kubistického pojetí a první analytické zásahy do jádra hmoty. Nejpozoruhodnějším Gutfreundovým dílem z této etapy je Hlava Dona Quijota. V roce 1911 si pronajal ateliér v Praze, protože ateliér ve Dvoře Králové mu nedovoluje intenzivní styk s uměleckým světem. Účastnil se pak všech výstav Skupiny a v roce 1913 se stal i jejím předsedou. V dubnu 1914 odjíždí do Paříže, seznamuje se zde s Picassem, Apollinairem, Grisem a s Picassovým sběratelem obchodníkem s uměním Kahnweilerem. Když ho zde zastihne 1. světová válka, přihlásí se jako dobrovolník do armády a je zařazen do cizinecké legie, se kterou se zúčastní bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. Z idealistických pohnutek se postaví na odpor proti šikanování českých dobrovolník ve Francii. Nakonec skončí v zajetí v internačním táboře Saint Michel de Frigolet, kde je od května 1916, od roku 1917 je v internačním táboře s mírnějším režimem v Blanzy, pak odjíždí do Paříže a v srpnu 1919 se vrací do Čech. Těžce se s tímto rozsudkem vyrovnává řadu let. Nakrátko se ještě vrací do Francie, ale od července 1920 se nastálo usadil doma ve Dvoře Králové a v Praze. V roce 1919 se stal členem SVU Mánes, se kterým pak pravidelně vystavuje.

 

Po Gutfreundově návratu do Čech už byly v nové republice změněné poměry, ustáleny nové vztahy a sochař si i přes svá četná přátelství musel znovu obhajovat svoje postavení. Zaměřil se na sociální civilismus v primitivisticky figurálně orientovaném pojetí. Vytvořil řadu terakotových plastik, které i polychromoval a nevyhnul se ani monumentálním zakázkám, z nichž nejznámější je asi Pomník babičky v Ratibořickém údolí z roku 1923 nebo monumentální reléf pro Legiobanku v Praze Na Poříčí. Méně známý je realizovaný návrh československé pětikoruny z roku 1925 nebo Gutfreundova plastika na atice budovy Škodových závodů v Jungmanově ulici z roku 1926. Mimochodem díky té je považován za prvního autora loga Škodovky (to však bylo zaregistrováno již v roce 1923 a Gutfreundem bylo pouze upraveno). Prezentuje se v kontextu českého umění u nás i ve Francii. V roce 1921 se účastní třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích, v roce 1924 výstavy Československého moderního umění v Paříži a v roce 1925 na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V roce 1926 vyhrává konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a účastní se výstavy Société Anonyme v New Yorku.

 

Gutfreundovo období sociálního civilismu dokládají vystavené práce Průmysl (1923) a Obchod (1923) nebo i Hlava dívky (1925), ta ovšem s příměsí expresionismu. Svět práce a lidské solidarity v nově se formujícím českém prostředí představoval pro Gutfreunda významný poválečný fenomén, střídající dřívější odcizení a pocity nesvobody a měl sám logicky potřebu se k němu umělecky vyjadřovat. Jeho osobní válečné zkušenosti způsobily nyní onu ochotu tvořit díla znázorňující celonárodní energii.

 

Obdivuhodné Gutfreundovo dílo bylo ukončeno předčasně 2. června 1927, kdy se ve věku 38 let utopil ve Vltavě u Střeleckého ostrova v Praze. Dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo záměrnou sebevraždu. Jeho smrt byla tragédií životní i uměleckou. Otto Gutfreund byl bezesporu nejpozoruhodnější a největší kubistický sochař a to nejen český ale i světový. Anglický teoretik umění Douglas Cooper, autor knihy Epocha kubismu (1970), pojednávající o dobovém dění v celé Evropě a Americe, označil Gutfreundovu sochu Úzkost z roku 1911 za první kubistickou plastiku vůbec. Gutfreund byl jediným kubistickým sochařem, který prošel všemi vývojovými fázemi kubismu. Otevřel plastice nové cesty, mnohostranně ovlivňoval své současníky a patří mezi nejradikálnější sochaře první poloviny 20. století, kteří změnili zásadním způsobem tradiční podobu realistické formy.

 

Seznam vystavených prací

PLASTIKY

 

1

Don Quijote, 1911                                                                                                      

litý patinovaný bronz, v.38cm

GVUO, inv.č.Pl 177

 

2

Viki, (1911-1912)                                                                                                           

bronz, litý, patinovaný; 32cm(v.), 25cm(š.), 22,5cm(hl.)

sign.dole VLD na okraji - Gutfreund, nedat.

adjustace – bez soklu

soukromá sbírka

 

3

Cellista, 1912-1913                                                                                                    

litý patinovaný bronz, v.47cm

GVUO, inv.č.Pl 189

 

4

Hlava, (1911-1913)                                                                                                      

bronz, litý; 26,2cm(v.), 19cm(š.), 13cm(hl.)

sign.dole na okraji vzadu versálkami - GUTFREUND, nedat.

soukromá sbírka

 

5

Hlava ženy, nedat.                                                                                                    

litý bronz, patin., v. – 26,7cm

sign., čís.VPD - GUTFREUND 2/7

soukromá sbírka

 

6

Podobizna Dr.Beneše, (1920)                                                                                  

litý bronz patinovaný, v.35cm

nesign.

GVUO, inv.č.Pl 7

 

7

Průmysl, 1923                                                                                                              

pálená hlína, v.35cm

GVUO, inv.č.Pl 143

 

8

Obchod, 1923                                                                                                                

pálená hlína, v.35cm

GVUO, inv.č.Pl 144

 

9

Hlava dívky, 1925                                                                                                      

pálená patinovaná hlína, v.23cm

GVUO, inv.č.Pl 8

 

 

KRESBY

 

10

DÍVKA U STOLKU, (1911-1912)                                                                                  

pastel, akvarel, 44x28cm (výřez pasparty)

sign. VPD - „gutfreund“ a monogram „g“.

adjustace - rám, sklo, pasparta

soukromá sbírka

 

11

MUŽ S HARMONIKOU, (1913-1914)                                                                           

akvarel, pastel, papír, 30x18cm

sign., nedat.

adjustace: rám, sklo

soukromá sbírka

 

12

CELLISTA, (1913-1914)                                                                                                  

akvarel, bar.tuha, papír, 40,5x28,5cm (výřez pasparty)

sign.VPD – g

adjustace: rám, sklo, 50x36,8cm

soukromá sbírka

 

13

Ženská postava, (1911-1913)                                                                                  

kresba uhlem na papíře, 60,3x45,2cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 1400

 

14

Zátiší s lampou,  1911-1912                                                                                    

kresba tuší štětcem na papíře, 28,7x22,7cm

nesign.

GVUO, inv.č. Gr 1406

 

15

Hlava,  1911-1913                                                                                                       

kresba tuší na papíře, 27,8x22,8cm

nesign.

GVUO, inv.č. Gr 1407

 

16

Kubistická postava,  1911-1913                                                                           

lavírovaná kresba tuší na papíře, 34,2x21,2cm

nesign.

GVUO, inv.č. Gr 1408

 

17

Zátiší s talířem, ovocem a pohárem,  1911-1913                                         

kresba tužkou na papíře, 26,8x20,4cm

nesign.

GVUO, inv.č. Gr 7658

 

18

Zátiší s lahví,  1914                                                                                                   

křída, papír, 28,8x22,7cm

nesign.

GVUO, inv.č. Gr 1405

 

19

Hráč na cello, (1915)                                                                                              

kresba perem s pastelem, 31x20cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 1403

 

20

Hráč na cello, (1915)                                                                                              

kresba perem s pastelem, 31,2x20,5cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 1404

 

21

Studie ženského aktu, (1924)                                                                               

kresba tužkou, papír, 33,7x26,6cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 7655

 

22

Pohybová studie ženského aktu, (1924)                                                         

kresba tužkou, papír, 33,7x26,6cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 7654

 

23

Pohybová studie ženského aktu, (1924)                                                        

kresba tužkou, papír, 33,7x26,6cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 7656

 

24

Studie klečící ženy, (1924)                                                                                    

kresba tužkou, papír, 28,1x23cm

nesign.

GVUO, inv.č.Gr 7657

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO