Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

RUDOLF ADÁMEK (1882-1953)
obrazy, grafika, ilustrace

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 24.10. - 25.11.2008

Kristus vysmívaný, dřevoryt, 1911Po první vlně symbolismu v Čechách v devadesátých letech 19.století, reprezentované zejména malířem Janem Preislerem, sochaři Františkem Bílkem a Ladislavem Šalounem, se projevil u nás opět výraznějším způsobem koncem prvního desetiletí století dvacátého. Cílem symbolistů bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat - nálady, emoce, myšlenky, city, tedy zobrazit nezobrazitelné. Snažili se proniknout k podstatě skutečnosti, usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a “světem duše” a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí.

V těchto kontextových vazbách se v roce 1912 konala v pražském Obecním domě druhá a poslední výstava sdružení Sursum, spjatého programově s mysticismem, esoterismem, teosofií a studující výtvarným sdělením i teoreticky efemérní skutečnosti a pocity. Jeho zakládajícími členy byli malíř a grafik, Emil Pacovský, uhlířsko janovický rodák a svébytný umělec univerzálního druhu Josef Váchal. Výčet dalších jmen členů Sursa zahrnuje Jana Zrzavého, Jana Konůpka, Františka Koblihu, Adolfa Gärtnera, Miroslava Syllu a Rudolfa Adámka. Do dnešní doby zůstává dílo většiny členů sdružení Sursum synonymem nejvýznamnějších projevu symbolismu v českém umění.

Rudolf Adámek se narodil roku 1882 v Kutné Hoře. Vystudoval malířství na pražské akademii u profesora Františka Ženíška 1897-1904. Adámek vedle smyslu pro barvu vybavený kreslířským a grafickým cítěním se v krátké době po studiu začal intenzivně věnovat ilustrátorské činnosti pro časopis Zlatá Praha, pro Humoristické listy, satirický list Kopřivy a nejrůznější nakladatelství, z nichž nejvýznamnější byla spolupráce s vydavatelem Bedřichem Kočím nebo nakladatelstvím Emila Šolce. Ilustruje žánrové povídky, vytváří ornamenty. Hlavní jeho produkcí je do poloviny třicátých let dvacátého století výtvarný doprovod literatury pro děti a mládež. V ilustracích pohádek se naplno projevuje senzualita Adámkova, smysl pro bohatsví fantazie a potenciál sugesce snových vizí a tajemna. Pro citlivé chápání světa mystiky dětských knížek získal Adámek základy ve vlastních výzkumech a studiu mystiky “vyššího řádu”, s níž se ztotožňoval prezentací v Sursumu (1912) nebo na teosofickém kongresu v Budapešti (1909) a která v něm setrvávala po zbytek života skrytá i když ubíjená každodením existenčním zápasem. Z korespondence přátelům vyplývá jak těžce se Adámek vyrovnával s tím, že byl nucen živit sebe i rodinu grafikou užitou a ilustracemi, které se formálně i obsahově oddělovaly od volné tvorby malířskéa a grafické.

Před chrámem přírody, dřevoryt, 1911Zdánlivě splývající grafický projev Adámkův s tvorbou Františka Koblihy ve starších pracích ze Sursa byl příčinou Adámkova obviňování z epigonství. Rudolf Adámek byl ale bezesporu malířem i grafikem nadaným a intelektuálně i vnitřně mnohem vybavenějším, než jak tomu bylo u jeho staršího uměleckého kolegy Koblihy. Mezi blízké Adámkovy přátele patřili členové teosofické společnosti JUDr.K.L.Pražák, Emanuel z Lešehradu anebo Emanuel Hauner, který patřil v roce 1905 k zakladatelům pražské zednářské společnosti. Adámek byl tedy uprostřed teosofického dění a 20.října 1908 byl přijat nejen jako člen teosofické společnosti, ale zároveň i poprvé zvolen do jejího výboru. Ocitujeme-li její hlavní cíle - “přispěti k utvoření jádra všeobecného bratrství lidstva bez rozdílu plemene, víry, pohlaví a stavu; podporovati srovnávací studium soustav náboženských; pěstění filozofie a vědy; poznávati duchovní zákony a síly, dřímající v člověku a celé přírodě” – chápeme její otevřenost, bližší Adámkově povaze více než mnohé okultní, spritistické a esoterické spolky činné v tehdejší Praze. Mysticismus Adámkův byl jednoznačně spjat s křesťanstvím a niterně mu byla vlastní pokora a vědomí vlastní nedokonalosti vůči principům absolutní dokonalosti Boha. 12.1.1923 píše Adámek spisovateli a výtvarnému kritikovi Gammovi (vl.jm. Gustav Jaroš) “…vynořila se..z duchového oparu jemná kresba a vnitřní hlas pronesl “nebeský květ”. Na rozdíl od symbolistického panteismu obracejícího se k veškerenstvu je Adámkovo volné dílo i jeho duševní nazírání světa spjato plně s Bohem a nikdy se od tohoto směřování neodchýlil, jako tomu bylo např. u Josefa Váchala, který osciloval i k magii a satanismu.

Adámkova hojná tvorba ilustrátorská způsobila, že jeho volná tvorba ustoupila do pozadí a byl přece jenom vnímám jako kreslíř a ilustrátor. Donucen okolnostmi, nemohl se ani rozvíjet směrem, kterým by byl zasluhoval a který by mu přinesl umělecké zadostiučinění. Konvence žánrové kresby tak žádané ho vůbec neuspokojovaly, vztah k jejich produkci měl odtažitý ba spíše útrpný, lépe na tom byl s ilustrací pohádkovou, k níž přistupoval s porozuměním a radostí a jakkoliv ji dělal pro obživu byla Adámkovi zkušeností pozitivní. V ranných ilustracích byl ovlivněn ještě Schwaigerem nebo Pirnerem, postupem času buduje na tomto poli vlastní výraz – realistickou kresbu s groteskní nadsázkou, narušenou deformací a epickou popisností. Bylo řečeno, že nejpůvodnější znak Adámkův se pojí s dětskou literaturou o zvířátkách, kde protagonistům vtiskuje lidské postoje a grimasy.

Jinou pracovní příležitostí Adámkovou byly mu zadávané práce restaurátorské. První freskovou malbu provedl v novém domě nakladatele Bedřicha Kočího v Praze v Zátiší v roce 1926, další byla nástěnná malba Nejsvětější Trojice v Chánovickém kostele, Poslední večeře v kostele církve československé ve Vršovicích a Proměnění Páně v Nezamyslicích. Jinak restauroval malby gotické (Vimperk, Zlatá Koruna), barokní (Pecka, Klatovy, České Budějovice) a to po celých 15 let v závěru svého života až do roku 1948, kdy se přestaly církevní stavby opravovat.

Soubor vystavených prací Adámkových v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory zahrnuje výběr z let 1900 – 1934. Ve své podstatě postihuje v hrubých nárysech veškeré polohy Adámkovy práce. Od studijního portrétu z dob akademie Čtenářka (1900-1904), přes dřevořezy z období Sursumu jako Kristus vysmívaný (1911), Život (1911) nebo Před chrámem přírody (1911) až po ilustrace a knižní přebaly z let 1905 až 1934, tj. vlastně z celé doby jeho činnosti ilustrátora. Po velmi podrobném a záslužném zmapování teoretickém Adámkova díla při uspořádání dosud nejsoubornější jeho výstavy v Roudnici nad Labem v roce 1995, je snad účelné představit jeho osobnost i zde, odkud vzešla.

Pohádky z celého světa. O králi šaškovi, 1913  Doyle, A.C.: Ztracený svět, 1919  Kalenský, J.: Národní pohádky a báje (obálka),  1925

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO