Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

FRANTIŠEK KOBLIHA (1877-1962)
výběr z grafického díla
ze sbírek GalerieMU H. Králové a GVU Ostrava

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 20.01. - 27.03.2005

Umělecká osobnost Františka Koblihy 1877

1909 Tristan na útesuUmělecká osobnost Františka Koblihy 1877-1962) je trvale spjata především s druhou generací symbolistů v českém výtvarném umění. František Kobliha studoval nejprve na Umělecko-průmyslové škole v Praze (1896-1899), pak v letech 1901-1905 absolvoval pražskou akademii umění u prof. Františka Ženíška. Přestože v grafice byl autodidaktem, stal se brzy uznávaným a zavedeným knižním grafikem.

V roce 1910 vznikla skupina SURSUM, jako platforma pro příslušníky druhé, mladší symbolistické generace, kam patřili Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, Rudolf Adámek nebo Emil Pacovský. Jejím členem byl i František Kobliha. Se skupinou SURSUM jako její zakládající člen a první předseda byl spojen velmi krátce (1910-1911), nicméně toto období je pro něj nejvýznamnější už proto, že byl schopen tehdy v jediném tvůrčím vzepětí vychrlit své nejpodstatnější grafické cykly dřevorytů Pozdě k ránu (1909-1910), Tristan (1909-1910), Mstivá kantiléna (1910), Máj (1910-1911), Žena (1911). Názorové neshody s mladšími členy nakonec vedly k tomu, že Kobliha ze skupiny vystoupil.

1911 Touha (z cyklu Máj)Doménou tvorby Františka Koblihy jsou zejména dřevoryty, lepty a litografie, které vznikaly jako doprovod literárních děl autorů z okruhu Moderní revue vydávané Arnoštem Procházkou. Osobnost Koblihy od počátku spojuje nadání umělce výtvarníka a básníka. Dekadentní atmosféra časopisu Moderní revue, kam Kobliha přispíval po roce 1910 nejen grafickými listy ale i vlastními esejemi, referáty a kritikami, konvenovala v té době jeho subtilním, básnickým, melancholickým vizím, tlumočeným dřevorytovou technikou s příznačně přehnaným smyslem pro veškerý detail a podrobnost.

1913 Praha - 4763 Velkopřevorské náměstí II.Srovnáme-li kupříkladu dílo Koblihovo s Váchalovým, esoterismus a mysticismus u Koblihy najdeme snad jen v úvodní části jeho díla, jmenovitě v 24dílném cyklu Pozdě k ránu. Nejpříznačnější je pro něj fenomén noci, která "soustřeďuje a podporuje vyvolání všeho, co by jinak zůstalo utajeno a neznámo". Noc prostupuje snové vize tajemných obzorů, ztemnělých krajin. Poskytuje excitované prostředí dějům s přízračnými skupinami postav, dívek, mileneckých dvojic. Kobliha považoval noc za příležitost k tiché meditaci, za "možnost soustředění čerpajícího z oblastí tmy a mlčení, ustrnulého klidu a z ovzduší plného tajemných hlasů". Jiné Koblihovi významné téma je žena. Natolik významné, že si snad ani bez něj jeho listy nedovedeme představit, a to prakticky až do poloviny dvacátých let (cyklus Pokušení sv. Antonína, 1925). Objevuje se hned v několika jeho cyklech jako symbol "femme fatale", ať už je to Salambo (1910), Messalina (1910) nebo Judita (1927). Postava ženy, v roli ústřední či významového komplementárního prvku krajiny, je zde symbolem síly, zrození, života, lásky, vášně, erotiky, prostě něčeho natolik významného, co nahrazuje svou přítomností děj sám, či něčeho, co je schopno jej okamžitě v naší fantazii evokovat. Přesto Kobliha není vypravěčem, nabízí nám pouze obrazy které poskytují určitý dojem, stejně tak jako s obrazem a dojmem pracuje básník. V cyklu Máj (Touha, 1911) najdeme postavu ženy v úpěnlivém gestu s hlavou zvrácenou k noční obloze s tělem stélovitě protaženým stejně jako u mystických postav jiného symbolisty Františka Bílka. Téma vesmíru zajímalo Koblihu ostatně neustále a vrací se k němu ještě obšírněji ve čtyřicátých letech.

1933 Na dně mořeVýznamným cyklem, kde osvědčuje pozorovací schopnosti i smysl pro atmosféru, je soubor dvanácti dřevorytů Praha z roku 1913. Z roku 1916, který byl pro něj pracovně mimořádně rušný, je cyklus Pohádky a legendy a Balady. Nostalgické krajiny s postavami dívek vystřídaly pohádkové bytosti a svět nadpřirozena bližší světu dětské fantazie. Kobliha, mistr detailu se pro inspiraci obrací k přírodě a vegetaci nejen tvoří-li svět fantazie a hledá li rámec děje či postav. Šumavská příroda, lesní zákoutí do nichž zasazoval pohádkové příběhy přivádí ho mimoděk k zájmu o 1946 Na úsvitu (ilustrace k O.Březina Větry od pólů)zobrazení skutečnosti (Boubín, 1916). Následně se začíná kolem roku 1919 vyhraňovat druhá, víceméně realistická linie Koblihovy tvorby, v níž stále častěji hledá inspiraci ve volné přírodě (cyklus leptů Ze Šumavy, 1919; Kamenný dům v Kutné Hoře, 1919).

V knižní výzdobě Koblihově je základním prvkem květina, a to jak pro symbolické tak dekorativní vlastnosti. Umělec může v těchto motivech naplno projevit zručnost a schopnost kompozičního řešení jejichž výsledkem jsou ony typicky koblihovské filigránské tisky. Naplno je rozvíjí ve svých florálních motivech či listech jako Na dně moře (1933). Rozviliny, květy a linie čar stáčejících se listů objevíme i na nesčetných Koblihových ex libris, vznikajících průběžně po celou dobu jeho života. Ve čtyřicátých letech Kobliha hledal jinou grafickou techniku, aby zrealizoval tiskem také své četné uhlové kresby a z té doby pochází velké litografické cykly (Fantazie měsíční noci, 1944-46; Půlnoční vize, 1949) s neopakovatelnou chvějivostí kresebné linie a symbolistní imaginací počátku století. Pracuje-li Kobliha s krajinou, nabízí-li nám pohledy na nebe, mraky, hvězdnou oblohu či víření vzdušných proudů, jsme stále ve světě poezie a cítíme Koblihův trvalý příklon k literárnímu prostředí. Vytváří prostor pro meditaci a soustředění podporující naši fantazii a představivost.

V průběhu padesátých let Koblihovo tvůrčí nasazení ochabuje, autor je nakonec čím dál tím víc osamocen, izolován. V závěru života pracuje již jen pro několik nejvěrnějších přátel a pro sběratele nebo byla čas od času vydána jeho bibliofilie. František Kobliha se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů symbolismu u nás. Dá se říci, že těžiště jeho umělecké tvorby spočívá natrvalo v cyklech z let 1909-1916, kdy se v počátcích jeho tvorby mísí symbolistní výraz se secesním tvaroslovím a působí velmi živě, syrově i přesvědčivě svojí výlučnou poetikou.

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO