Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

VÁCLAV LINEK, kreslený humor, výběr z užité tvorby

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 06. 09. - 27. 11. 2002

BEZ NÁZVU, nedat., kreslený humorVznik karikatury souvisí s vývojem výtvarného umění a zasahuje i problematiku uměleckou a estetickou. Karikatura, mezi jejímiž zakladateli najdeme bratry Carracciovy (Carracci Agostino, 1557-1602; Carracci Annibale, 1560-1609) nebo Williama Hogartha (1697-1764), jde ruku v ruce s kresbou, jednou ze základních disciplín výtvarného umění. Jako měly experimenty karikaturistů se studiem typů a fyziognomie vliv na oficiální kresbu bylo tomu i naopak. Přes veškeré snahy umělecké kritiky tento druh kresby vyřazovat z vážných analýz umění nebo ho ignorovat, je jeho součástí. Patrně bychom mohli i dojít k úvahám, že základní rys karikatury, tj. zpodobování bez ohledu na skutečnost, využívající deformace tvarové a obrysové, předběhl vývoj nazírání výtvarných umělců na zpodobování skutečnosti podle zaběhnutých estetických kánonů, ještě dříve, než k němu v oblasti "vážného umění" fakticky došlo na přelomu 19. a 20.století. Jeden z nejvýznačnějších historiků umění dvacátého století Ernst Hans Gombrich říká, že podmínka úspěchu karikatury spočívá v ochotě obecenstva přijmout grotesknost a zjednodušení.
Zanecháme-li uměnovědných teorií a nahlédneme do vývoje domácí výtvarné tradice, zjistíme, že se s karikaturou neváhali spojit umělecké osobnosti, které by ze zájmu o nějakou "experimentální" činnost v pejorativním smyslu slova nikdo nepodezíral, naopak. Uveďme tedy jen několik jmen - Mikoláš Aleš, Artuš Scheiner, František Kupka, Emil Holárek, Viktor Oliva, Antonín Pelc, Václav Bidlo, Josef Lada, Josef Čapek, Vlastimil Rada, Adolf Hoffmeister, Jiří Trnka (a mnozí další). Je jisté, že se karikaturou zabývali z části už jen proto, jaká byla její obliba v tisku - periodickém a beletrii nebo i v reklamě. S tiskem a potažmo i užitou grafikou je dnes neodmyslitelně spojen kreslený humor. Věnují se mu školení výtvarní umělci, kteří preferují vlastní volnou tvorbu nebo i ti, pro něž je vyjadřování touto formou přímo programové a jsou spjati v užší míře s užitou a propagační grafikou. K nim patří konečně i Václav Linek.
Václav Linek se narodil v Kutné Hoře v roce 1946 v rodině výtvarného pedagoga profesora Václava Linka. Již od dětství navštěvoval výtvarné kursy, které jeho otec vedl a pokračoval i při studiu na zdejší jedenáctileté střední škole. Bezprostřední příklad otcův byl bezpochyby vůbec tím prvním impulsem, který měl vliv na utváření Linkovy výtvarné osobnosti. Některé další praktické i teoretické poznatky získával soukromě u kutnohorského malíře Josefa Krčila (jiné výtvarné konzultace mu poskytoval i sochař Miloslav Smrkovský. Tato skutečně nejrannější fáze Linkova výtvarného studia byla spjata výhradně s kresbou podle skutečnosti, v Kutné Hoře jak jinak, než zejména podle její historické architektury.
Zřejmě nejdůležitějším životním mezníkem byl pro Václava Linka rok 1964. A to v osobním i profesním životě. Tehdy ve svých osmnácti letech ukončil studium na gymnáziu, oženil se a změnil bydliště (Kaňk u Kutné Hory). Přispěním náhody, nastupuje ve stejném roce i do kolínského divadla, aniž tuší, že to bude natrvalo. Stráví zde 38 let, která jsou vyplněna nejen výtvarnou činností pro divadlo, ale i vlastní volnou tvorbou. V začátku tohoto působení získává nové zkušenosti v oboru užité grafiky, písma a reklamy. V roce 1970 obdrží výuční list jako aranžér a v roce 1972 - 1973 absolvuje dvouleté studium obor divadelní malíř a kašér na Scénografickém ústavu v Praze (univ. prof., ing. arch. Miroslav Kouřil). Další jeho výtvarné školení pokračovalo sice ještě o několik let později na střední škole s odborným zaměřením na propagaci obchodu v Praze (absolvoval v roce 1977), ale základ pro jeho profesní činnost byl již položen. V divadle maluje dekorace pod vedením architekta Františka Skřípka a později Milana Čecha, díky nimž měl možnost pracovat s monumentálním formátem. V Kolíně se setkává nejen s mnoha osobnostmi českého divadla, ale začíná se i systematicky zabývat kresleným humorem. Uvedli jsme-li úvodem, že rozhodujícím impulsem pro Linkovu životní dráhu byl otcův příklad, tedy se tak stalo i ve vztahu ke kreslenému humoru. Linkův otec sám byl přispívatelem ilustrací do humoristického časopisu Kvítko z čertovy zahrádky, který redigoval Josef Lada (1925-1935).
S prvními kresbami ještě s verbálním doprovodem začíná Václav Linek obcházet redakce humoristických časopisů v době, kdy byl preferován politicky angažovaný obsah a jen s velkými obtížemi bylo tedy přijímáno cosi tak civilního, co bylo od počátku Linkovu vyjadřování vlastní. Jen díky vlastní vytrvalosti a zřejmě i jisté dávce štěstí a houževnatosti se jeho kresby začaly objevovat na stránkách periodik, které byly stálou tribunou českých karikaturistů a tomuto výtvarnému oboru se věnovaly výhradně jako Dikobraz, Podvobraz, Čuk a Škrt. Kreslenému humoru poskytovaly prostor ale i redakce časopisů Mladý svět, Gramorevue, Vlasta nebo Krkonoše, kde byl pak reprodukován kreslený humor Václava Linka s větší frekvencí. Zvláště léta 1980-1989, která jsou obdobím jeho stálé spolupráce s časopisem Mladý svět jsou pravděpodobně tím, co by se dalo označit jako "zlatý věk" Linkova kresleného humoru. A nejen proto, že se tehdy úzce stýká se všemi autory, kteří úspěšně plní čísla humoristických časopisů. U řady z nich se Linkův profesní vztah změnil ve vztah přátelský (Stanislav Holý). V letech 1980-1982 je také jeho kreslený humor pravidelně oceňován v zahraničí (Mezinárodní festival kresleného humoru v Tokiu), mnoha dalších ocenění a hlavních cen se mu dostává i doma (Humorest - Mezinárodní bienále kresleného humoru Hradec Králové, 1987, 1988, 1989).
Linkova výtvarná práce pro divadlo v Kolíně znamenala nejen jeho trvalé spojení s touto institucí, které vtiskl svou pečeť v podobě celého jejího vnějšího grafického výrazu - dnes již stovek návrhů plakátů, divadelních programů, vstupenek, billboardů a všech dalších tiskovin. Pro autora osobně se tato každodenní práce na poli užité grafiky, charakteristická propojením kresebného motivu s textem stala i určitým předpokladem pro ilustrátorskou tvorbu. Koncem osmdesátých let a v letech devadesátých byla vydána řada publikací ilustrovaných Linkem samostatně nebo vydaných jako humorná beletrie s ilustračním doprovodem i jiných českých karikaturistů (100x o vojně, 1989; Smích na dovolenou, 1991; Šlápnutí do úsměvu, 1993; Srandakuchařka II, 1999; Hlavně, že jsme zdraví, 1999; To nejlepší z českého humoru, 2000).
Říká se, že humor není vrozený, ale musí se pěstovat. Kreslený humor vyžaduje zvláštní druh fantazie a smyslu pro chápání filozofie života, jeho zvratů, dramat a absurdnosti. Působivost Linkových kreseb je založená na komparaci absurdní možnosti a reálné situace v jednom motivu, na výrazné a hutné zkratce. Stovky jeho kreseb najdeme jen v černobílém podání. Obsahově neméně efektnější podoby dosahují v podobě kolorované kresby. U tohoto typu kreseb je barva autorem eliminována spíše do její signální podoby a stává se podkladem nebo pozadím, akcentuje obrys černobílé postavy a jen zcela mimořádně má zároveň funkci charakterizačního prvku prostředí situace. Tvarová modelace šrafováním nebo v podobě několika teček se objevuje jen v náznaku a zcela výjimečně. Postupem času a za určitého vývoje došlo k unifikované podobě Linkových postav, od určité sterilní až technické obrysové linie svých prvních typů došel ke kresebné obrysové linii plné napětí. Ovšem podobný vývoj ve vztahu k typu hrdiny a jeho ustálení najdeme i u ostatních tvůrců a není to nic neobvyklého. Identita jednotlivých autorů je dána charakterem postav takřka neměnných, to co se mění je život sám a ten poskytuje dostatečnou míru proměnlivosti témat a obsahu. Humor nás oslovuje ve své hořkosti, absurditě i komičnosti. Neposkytuje nám sice návod jak se v běhu času řídit, ale minimálně nám říká, nejsme v "tom" sami.

PANIČKA Z VENKOVA (W.Wycherley), 1998, divadelní plakát  PEKELNÝ STROJ (J.Cocteau), 1997, návrh na divadelní billboard  KDO SE DÍVÁ (I.E.Andreev), 2000, divadelní plakát  BEZ NÁZVU, nedat., kreslený humor  

 

 

Václav LINEK, divadelní výtvarník
narozen 23.2.1946 v Kutné Hoře
žije a pracuje v Kolíně

Činnost
kreslený humor, užité umění (plakáty a grafické úpravy tiskovin)
Kreslený humor publikoval v Mladém světě, Dikobrazu, Podvobrazu, Gramorevui, Čuku, Škrtu, Vlastě, Krkonoších atd.

Samostatné výstavy
1981 Krajské divadlo Kolín
1981 Divadlo E.F.Buriana, Praha
1982 Malostranská beseda, Praha
1984 Krajské divadlo Kolín
1987 Muzeum Opava
1989 Muzeum Vrchlabí
1990 Malá galerie Kolín
1996 Městské divadlo Kolín
1996 Malostranská beseda, Praha

Kolektivní výstavy
mnoho doma i v zahraničí

Ilustrace
Muzeum světového humoru Tokio
Krakonoše si představuje každý jinak
Daniel, J.: 100 x o vojně. Naše vojsko, Praha 1989
Smích na dovolenou, 1991
Stehno, J.: Šlápnutí do úsměvu. Petrklíč, Praha 1993
Drábek, P.: Srandakuchařka 2. Signet, Újezd u Brna 1999
Hlavně, že jsme zdraví. APC Brno 1999
To nejlepší z českého humoru, 2000

Ceny získané na mezinárodních a národních festivalech
1980 Tokio - Cena za vynikající dílo
1981 Tokio
1982 Tokio
1987 Humorest - Mezinárodní bienále kresleného humoru Hradec Králové - hlavní cena
1988 Cena Humorestu
1989 Ancona - čestné uznání a diplom
1989 Bogota - 3. místo
1996 Archikatúra, Bratislava - cena Bramac
1998 Humorest, Mezinárodní bienále kresleného humoru Hradec Králové - 1.místo
1999 Mezinárodní bienále kresleného humoru Písek - cena pytlík s pískem

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO