Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

ANTONÍN POSPÍŠIL, Ilustrace, studie a knižní přebaly

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 12. 05. - 25. 07. 1999

Antonín Pospíšil, akvarel na papíře 11x17cmGalerii Felixe Jeneweina se naskýtá příležitost přivítat ve svých prostorách dílo kutnohorského rodáka, malíře, ilustrátora a výtvarného pedagoga Antonína Pospíšila, který zanedlouho oslaví devadesáté narozeniny. Od prvních zde vystavených kreseb až po akvarely z poslední doby je to výběr z tvůrčí práce ze skoro neuvěřitelných osmdesáti let.
Ty první vystavené ilustrace ke Kiplingovým Dvěma knihám džunglí kreslil Antonín Pospíšil ještě jako primán kutnohorského reálného gymnázia. Tehdy si jeho výtvarných sklonů povšiml profesor kreslení Zdeněk Louda a věnoval se mu i mimo vyučovací hodiny. Na jeho přímluvu umožnili pak Pospíšilovy rodiče svému synovi, aby se po maturitě přihlásil na uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Byl přijat do ateliéru vynikajícího knižního grafika Jaroslava Bendy, kde se sešel s Jiřím Trnkou a Antonínem Strnadelem. Všichni tři se od svého vstupu do výtvarného života soustředěně věnovali tvorbě pro děti. Vždyť se blížila doba, kdy všem nedostatkům a deformacím školského vzdělávacího systému mohla čelit jen kniha.
 Po příchodu do Prahy v roce 1927 se Antonín Pospíšil seznámil také s Ferdinandem Krchem a Ladislavem Havránkem. Oba byli starší než on a měli už své zkušenosti z práce s dětmi. Rozvíjeli Komenského myšlenku školy hrou o indivuduální přístup ke každému žáku a důležitou úlohu v citové a mravní výchově dětí přikládali umění. Krch získal Antonína Pospíšila pro práci v časopisech Červeného kříže, seznámil jej s Přemyslem Pitterem, který budoval v Praze na Žižkově Miličův dům jako prvni družinu pro chudé děti a přivedl jej také do Jedličkova ústavu. V Pospíšilovi našel Krch vynikajícího spolupracovníka pro přípravu knížek, určených předškolním dětem. Společně vymýšleli, jak je nejpůsobivěji seznamovat se vším, co vidí kolem sebe, s různými zaměstnáními a druhy lidské činnosti.
Jindy založili knížku na podobně znějících slovech odlišného významu nebo se věnovali základním
geometrickým tvarům. Jejich Pětilístek - pohádky, říkanky, hry a obrázky, uvedení do počtářského světa, jež vyšlo v roce 1948 nákladem Jedličkova ústavu, převzalo i významné pařížské nakladatelství Flammarion. Když pak bylo po druhé světové válce v Praze založeno Státní nakladatelství dětské knihy, byli Antonín Pospíšil a Ferdinand Krch spolu s Ladislavem Havránkem požádáni o vytvoření ediční koncepce knih pro malé děti. Tehdy se také mohla realizovat část již dříve připravených publikací a vznikaly nové, jež vycházejí v reedicích dodnes. Nicméně knížky pro malé děti nezůstaly jedinou oblastí Pospíšilova ilustrátorského zájmu. Nemenší pozornost věnoval vědecké kresbě pro naučné a uměleckonaučné knihy s přírodní tématikou a ilustracím beletrie, určené dětem i dospělým. Tyto práce vyrůstaly z hlubokého vztahu k živé a neživé přírodě, ze vztahu, který se projevoval už v nejranějším dětství. Život na předměstí Kutné Hory a prázdninové pobyty u strýce poblíž Častolovic v podhůří Orlických hor jej sbližovaly s lukami a lesy, s rybníky a potoky i s jejich drobnými a většími obyvateli. Jistě v tom sehrálo roli také porozumění rodičů, protože jak malíř vzpomíná, pořizovali si s bratrem nejen sbírky motýlů a minerálů, ale chovali doma také všechny živočichy, kteří k tomu byli aspoň trochu uzpůsobeni. Lovy na motýly podnikali často se svým spolužákem, později známým fotografem J.V. Staňkem. Pozvolna se jejich cesty prodlužovaly v pěší toulky po Čechách, po Moravě, Slovensku i Podkarpatské Rusi.
Později už Antonínu Pospíšilovi domácí fauna a flóra nestačila. Lákaly jej šelmy, opice a všemožná jiná zvířata, která vyhledával v zoologických zahradách snad ve všech evropských zemích. V Kolíně nad Rýnem pozoroval smečku vlků, v akváriu v Monaku obdivoval mořské ryby, do Berlína se vydal na mezinárodní výstavu kožek. V Bejrůtu jej okouzlila krása arabských koní a ve výzkumném ústavu včelařském v Libčicích studoval život včel. Všude pilně kreslil a jak přírodovědných kreseb přibývalo, začal je řadit podle živočišných druhů. Sloužily mu pak také jako podklady při ilustrování knih Jaromíra Tomečka, Jana Vrby, Vitalije Biankiho či Jaroslava Spirhanzla - Duriše, staly se neocenitelným materiálem při práci na uměleckonaučné edici Oko a na sedmisvazkovém díle Světem zvířat, označovaném za českého Brehma, jemuž věnoval patnáct let soustředěného úsilí a k němuž se posléze po dvou úspěšných reedicích vrátil znovu, aby vytvořil novou, celobarevnou verzi, která zatím marně čeká na knižní realizaci.
K práci na této encyklopedii bylo třeba hodně píle, hodně pokory i odříkání. Umělec totiž v sobě musel zapírat ty hlasy, které jej lákaly ke svobodnějšímu projevu, k osobnějšímu rukopisu. Nicméně výtvarné vidění se tu mohlo projevit jiným způsobem. Záhy došel Antonín Pospíšil k přesvědčení, že ke vzniku vědecké kresby nestačí prostý záznam skutečnosti, že je třeba vybírat - třeba z velkého množství jedinců jednoho druhu nejcharakterističtějšího zástupce a při charakteristice podtrhnout právě ten nejvýznačnější rys - u šelem pohyb, u jiných zvířat oko, u ptáků třeba postavení nožek. Záhy také poznal, že jako umělec musí zvolit zástupce druhu, jeho postoj a pohyb rovněž esteticky nejpůsobivější. Právě touto volbou se Antonínu Pospíšilovi podařilo prolomit hráz, odkazující naučný obraz k neosobnímu popisu a vytvořit obrázky věcné i krásné. Značně tím přispěl k oživení vědecké kresby, která u nás našla úspěšné pokračovatele.
A nelze tak‚ opomenout skutečnost, že nás Pospíšilovo dílo vede nejen k poznávání, ale také k porozumění světu přírody, kterou tolik ohrožujeme, ačkoliv - ač chceme nebo nechceme - stále zůstáváme jejími dětmi.


Antonín Pospíšil se narodil 2. června 1909 v Kutné Hoře, kde v roce 1927 maturoval na reálném gymnáziu. Téhož roku byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu k prof. Jaroslavu Bendovi. Současně se připravoval k profesuře kreslení na Českém vysokém učení technickém a na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1934 učil na středních školách v Kutné Hoře, v Košicích a v Čáslavi, od roku 1942 působil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1945 - 1953 na Státní grafické škole. Od té doby se věnoval výhradně výtvarné činnosti, převážně ilustraci. Nejvíce spolupracoval s nakladatelstvím Albatros (dříve SNDK) a Mladé letá, s dětskými časopisy Mateřídouška a Ohníček.

Blanka Stehlíková

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO