|
KAREL HLAVÁČEK 1874-1898, Výtvarník a kritik
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 20. 05. - 31. 07. 1998
Karel Hlaváček, bude jistě pro většinu z nás asociovat dekadentní a
symbolistickou básnickou tvorbou. Jeho básnická sbírka Mstivá kantiléna
(1898) je již trvale zástupným dílem české dekadence přelomu století. Přesto
Hlaváčkovo jméno představuje pro někoho jen pouhé jméno, nebo slovníkové
heslo či oddíl školní čítankové literatury. Postavení a význam
osobnosti Karla Hlaváčka (1874-1898) pro české výtvarné umění konce
19.století je zatím stále opomíjen a nedoceněn. Tato osobnost představující
konglomerát duševního uměleckého a intelektuálního potenciálu byla
schopná se projevit v neuvěřitelně krátkém čase pouhých 9 let vymezených
roky 1889 až 1898, kdy byl jeho vývoj výtvarný i literární přerušen zákeřnou
chorobou a ukončen předčasným úmrtím slibné osobnosti v pouhých čtyřiadvaceti
letech. Podobný osud předčasně přerušené životní i tvůrčí linie jej
pojí s jinou rozporuplnou a geniální osobností básníka Karla Hynka Máchy,
či neúnavného tepatele společenských nešvarů novináře, kritika a básníka
Karla Havlíčka Borovského.
Od 20.května má veřejnost možnost setkat se s takřka kompletním výtvarným
Hlaváčkovým dílem, doplněným o četné archiválie (osobní korespondenci,
dobové dokumenty, fotografie, první vydání jeho básnických sbírek, knihy
o K.Hlaváčkovi, aj.) ale také vybranými výňatky z básnické a kritické
tvorby. Celkový přehled Hlaváčkova díla čítajícího celkem 182 exponáty
je instalován do 31.července 1998 ve Vlašském dvoře v prostorách Galerie
Felixe Jeneweina města Kutné Hory. Kresby, akvarely, návrhy na plakáty,
frontispice knih, typografické značky, ex libris a archiválie byly do Kutné
Hory zapůjčeny takřka výhradně z oddělení uměleckých sbírek a literárního
archívu Památníku národního písemnictví v Praze, několika málo exponáty
doplnily kolekci i sbírky Moravské galerie v Brně a Uměleckoprůmyslového
muzea v Praze. Základ výstavy, pod názvem Karel Hlaváček, výtvarník a
kritik (1874-1898), již část veřejnosti shlédla v Galerii výtvarného umění
v Litoměřicích v dubnu a květnu 1998. Kurátorem obou výstav litoměřické
i její rozšířené verze kutnohorské je Otto M.Urban.. Je zároveň autorem
textu katalogu, který vydala k výstavě Galerie výtvarného umění v Litoměřicích
za finančního přispění Jeneweinovy galerie v Kutné Hoře.
Přes jasný a zřejmý význam výstavy pro pochopení Hlaváčkovy osobnosti vůbec,
proběhly zatím v médiích pouze sporadické ohlasy, v lokálním kutnohorském
tisku dokonce s chybami anebo krajně povrchního rázu. Pokud je to zároveň
znakem míry obecné informovanosti o Hlaváčkově díle a přístupu k němu,
je bohužel i pravdou, že tato výstava je na dlouhá léta patrně poslední příležitostí
pro ty, kterým není po 100 letech zatěžko přesvědčit se jak vysoko přesahoval
Hlaváček kontext své doby. Hlaváčkův neklidný duch, jeho nadstandartní
umělecké ambice a výzkumy, které realizoval bez skrupulí, stejně jako přistupoval
ke kritice literární a výtvarné, nás provází od začátku až do konce výstavy.
Pozornému divákovi jistě neunikne, že jakoby dobový ráz tvorby je jen vnějším
krycím obalem pro vnitřní obsah a smysl, který autor sledoval. O to více do
očí bijící pak je ale ostrý rozpor mezi výňatky z Hlaváčkova kritického
díla, jež jsou kritikami ozdravně nekompromisními a ostrými, polemikami
vedenými se znalostí věci a jeho zdánlivě
nekontroverzními návrhy knižních záhlaví, typoornamentů a plakátů (návrh
plakátu pro průmyslovou výstavu; Liquer I-III, 1897), jakoby repeticemi
soudobého secesního estetického modelu. Kromě seriální řady mnoha
vystavených autoportrétů odrážejících různé stavy duše, z nichž první
pochází z roku 1895, posledním je tužková skica na novinovém papíře z tísnivé
doby nejistoty těsně před smrtí, zůstává patrně nejdůležitějším
cyklus kreseb Prostibolo duše (1897), inspirovaný sbírkou Arnošta Procházky.
Je extraktem všeho, co může Hlaváčkovo výtvarné dílo představovat a nabízet
- směsici symbolismu a exprese, démonismu, sociální kritičnosti a ironie.
Byla to především doba samotná, kdo stál u zrodu výjimečné osobnosti a díla
Hlaváčka vůbec, díky Hlaváčkovi pak zpětně se můžeme dozvědět a
pochopit cosi z té doby i o nás.
Aleš Rezler |
