Dům U havířů - 1.patro, Šultysova 154/2, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

SKUPINA 42, Pohled do sbírek Českého muzea výtvarných umění v Praze

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlaąský dvůr, 29. 01. - 31. 03. 1997

České muzeum výtvarných umění v Praze vítá možnost seznamovat mimopražskou veřejnost se svou sbírkou českého umění dvacátého století. Zvláště pak v období, kdy zatím nedisponuje prostory pro stálou instalaci, v níž by mohlo prezentovat výsledky své dlouhodobé akviziční práce. Muzeum si váží spolupráce se svými partnerskými institucemi v důležitých kulturních centrech středních Čech. Přední místo v této spolupráci nepochybně zaujímá Galerie Felixe Jeneweina v Kutné Hoře, v níž již před časem proběhla výstava Krajina duše, věnovaná umění přelomu století. Rádi bychom v započaté práci pokračovali tak, abychom mohli zdejšímu publiku postupně představovat jednotlivá důležitá období či tendence zastoupené v naší sbírce. K jejím dominantám patří několik výjimečných kolekcí, mezi nimiž má téměř výlučné postavení kolekce umění čtyřicátých let. Zakladatelům muzea se již v šedesátých letech podařilo soustředit kresby, grafiky, obrazy a sochy, které výstižně ilustrují tehdejší výtvarnou scénu i dobovou atmosféru. Nejúplnější soubor pak tvoří právě díla autorů soustředěných ve Skupině 42.
Charakter českého umění čtyřicátých let jednoznačně určila válka, která přerušila kontinuitu nezávislého duchovního života. Zúžila další možnosti slibně započaté integrace českého umění do evropského kontextu, k níž docházelo ve dvacátých a třicátých letech. Nepřízeň vnějších podmínek však nezabránila poměrně intenzivnímu uměleckému životu. Mladší generace umělců, narozená vesměs v průběhu prvních dvou desetiletí dvacátého století se vyrovnávala především s tradicí avantgardního umění třicátých let. Jejím hlavním východiskem, ale i předmětem kritické reflexe se stal surrealismus, s nímž se mladí umělci seznamovali v průběhu třicátých let prostřednictvím teoretika Karla Teiga. Surrealismus zapůsobil jako katalyzátor krystalizace dobových názorů. Důležitým ohniskem názorového tříbení se stalo prostředí divadla E.F. Buriana s jeho výstavami avantgardního umění, pořádanými v letech 1937 až 1941. Válka způsobila v celé generaci obrat od výtvarného experimentu směrem k humanistickým obsahům. V situaci krajní existenciální tísně již nebyly tak důležité problémy nezávislého intelektu. Umění chtělo promlouvat především o základních lidských hodnotách. Do popředí vystoupila etická orientace umění, vyjadřovaná vzhledem k represivnímu charakteru období prostřednictvím obecných symbolů a zašifrovaných poselství.
Kamil Lhoták: Stroje mávající křídly, 1942 Hlavní představitelé nekonformního umění čtyřicátých let se sdružili ve třech výtvarných skupinách: Sedm v říjnu (debutovala výstavou v Topičově salónu v roce 1939), Skupina 42 (začala se formovat v roce 1940, kdy vyšla v Burianově D 40 programová stať Jindřicha Chalupeckého "Svět, v němž žijeme", založena byla v roce 1942) a Skupina Ra (její jádro se začalo vytvářet v roce 1942, formálně byla založena v roce 1946). Pro všechny tři skupiny bylo charakteristické úsilí o formování širšího programu, překračujícícho hranice umění. Umění jim bylo jak prostředkem k osvobození individuality, tak i závaznou mravní hodnotou. Ani jedna ze skupin se neomezovala pouze na výtvarný projev. Všechny hledaly nové možnosti ve spolupráci s básníky, literáty, teoretiky. Členy Skupiny 42 byli malíři F. Gross, F.Hudeček, K.Lhoták, J.Kotík, B.Matal. J.Smetana, K.Souček, sochař L.Zívr, fotograf M.Hák, básníci I.Blatný, J.Hanč,. J.Hauková, J.Kainar. J.Kolář a teoretici J.Chalupecký a J.Kotalík. Umělci soustředění ve skupině se nejrůznějšími prostředky vyjadřovali ke skutečnosti nové, přírodě se vzdalující městské civilizace, kterou však nevnímali pouze jako kulisu současného života, ale jako scénu novodobého dramatu lidského osudu. Vnesli tak do vývoje českého výtvarného umění nové velké téma, které již mělo napříště zůstat východiskem pro další směřování umění druhé poloviny dvacátého století. Svědectví o městě Skupiny 42 spolu s "estetikou nahého člověka" skupiny Sedm v říjnu a globálními vizemi zkázy civilizace, zakódovanými v programu skupiny Ra, přispělo k formování základů existenciálního pojetí humanistické estetiky českého umění.
Jan Smetana: U mostu na Štvanici, 1942 Sbírka Českého muzea výtvarných umění se díky svým zakladatelům může pochlubit výjimečným souborem děl hlavních představitelů Skupiny 42. Na rozdíl od mnoha jiných galerijních kolekcí však zároveň dokumentuje i období nástupu některých jejích členů ještě před vznikem skupiny. Tuto fázi zastupují zejména díla Františka Hudečka, Františka Grosse a Ladislava Zívra ze surrealistického období. Jejich obrazy, asambláže, frotáže, koláže a reliéfy demonstrují osobitost způsobu využití surrealistické metody a jejího zdomácnění v českém prostředí, tak jak se v jejich okruhu realizovaly na rozdíl od ortodoxního pojetí Skupiny surrealistů v ČSR (J.Štyrský, Toyen, V.Makovský) i pojetí originálních solitérů F.Janouška či A.Wachsmana. Druhá vrstva surrealismu, která kolektivně vstoupila na scénu v roce 1937 na půdě divadla E.F. Buriana (vedle Grosse, Hudečka a Zívra tu vystavoval i další budoucí člen Skupiny 42 fotograf Miroslav Hák, na další výstavě v témže roce pak i Jiří Kolář, ale i budoucí členové Skupiny Ra Bohdan Lacina a Václav Zykmund), pracovala s paradoxem náhodného setkání obyčejného s vznešeným (Hudečkova slavná asambláž Faidros a Sokrates), stejně jako s řadou asociativních technik a postupů osvobozujících intelekt tvůrce i diváka (koláže a frotáže), zároveň však již, zejména v originálních srostlicích člověka a stroje Františka Grosse, předznamenávala vztah k soudobé civilizaci. Vedle předskupinové fáze dokumentuje muzejní kolekce i klasické období čtyřicátých let. Soubor zdařile demonstruje kolektivní, civilistně zaměřený program skupiny i jeho individuální varianty v dílech jednotlivých autorů od racionálně skladebného projevu Grossova přes básnivou variantu Hudečkovu až k Lhotákovu naivizujícímu okouzlení civilistní věcností. Obrazy Smetanovy, Kotíkovy, Součkovy a Matalovy, stejně jako sochy Zívrovy dotvářejí celek v jeho jednotě i rozmanitosti. Podávají nám tak obraz o jedné velmi důležité kapitole českého umění, ale i o stále inspirativním způsobu znepokojivého vidění atraktivní, zároveň však i ohrožující a ohrožené skutečnosti naší technické civilizace.

Alena Potůčková

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO